top of page
JAPONSKO
ZEMĚ VYCHÁZEJÍCÍHO SLUNCE
Jedinečná země plná kontrastů. Ostrov plný kulturních tradic i fascinující přírody. Moderních pulsujících měst, neonů a mrakodrapů. Země růžových sakur, statečných samurajů a dechberoucích gejš. Prostě místo, kde jsem navždy nechala své srdce.
Japonci se rodí jako šintoisté, žení jako křesťané a umírají jako buddhisté.
NA MÍRU PRO SKUPINY, JEDNOTLIVCE I FIRMY
NEVŠEDNÍ ZÁŽITKY. DECHBEROUCÍ LOKALITY, NETRADIČNÍ MÍSTA
VIP CESTY PRO NÁROČNÉ KLIENTY
To nejlepší z Japonska
Tato místa a určitě spoustu další zaručeně najdete v každém japonském průvodci. Jak zapůsobila jejich atmosféra na nás? Co nás zaskočilo a co ohromilo ? Kdy je navštívit a co nevynechat? To si přečtěte v dalších odkazech.
Každopádně stojí za to je vidět. Každé z nich má svoji nezaměnitelnou atmosféru a pokaždé objevíte tak trochu jiný kousek Japonska.
Město Eda dnešní Tokio
Tokio, původně rybářská vesnice se stalav 18.stol.největším městem na světě. Dnes žije v Tokiu více jak 35 miliónů obyvatel.
Výškové budovy, bohaté nadnárodní firmy, rozsáhlá síť železnic, obrovská nákupní centra, všudypřítomné neony i rušné křižovatky. To vše je Tokio.Ale nenechte se mýlit!
Mezi ustavičně spěchajícími úředníky v oblecích se tu a tam ukáže i žena v kimonu a pokud se budete správně dívat, poznáte i historickou část starobylého Eda a uvidíte věci, které jste ještě neviděli.
Asakusa
Starověké srdce města EDA a sídlo císařské rodiny se nachází přímo v centru pulzujícího města. Zahradám plných sakur a javorů dominuje velký chrámový komplex SENSÓDŽI. Buddhistický chrám ze 7.stol. údajně vystavěli tři rybáři, když našli ve svých sítích sošku bohyně Kánon.
Prodírám se davy chrámových návštěvníků. Je květen a sakury už odkvetly. Snažím se předběhnout frontu, která proudí do chrámu hlavní branou.Zabočím do vedlejší uličky. Jenže cesta je plná mužů oblečených do krátkých bílých kimon. Nohy mají úplně holé, jen bílý pás jim zakrývá genitálie. Právě začíná festival SANDŽA MACURI. Průvod mužů s přenosnými šintoistickými svatyně kráčí přímo k chrámu. Muž s přivřenýma očima vedle mě tleská do rytmu stejně jako všichni ostatní. Je to neobyčejná podívaná. Už nikam nespěchám, zcela se podřizuji jejich tempu a jdu do svatyně spolu s nimi.Nevnímám davy do se narážejících turistů. Jsem zcela pohlcená atmosférou.
HAMA RIKJÚ
Jedna z nejkrásnějších zenových japonských zahrad. Jakmile vstoupíte do zahrady, ocitnete se v jiném světě, tolik odlišném od hluku velkoměsta. Tady panuje naprosté ticho a klid.
Na pečlivě upravených chodníčcích z drobných kamínků se tu a tam ještě povalují křehké okvětní plátky odkvetlých sakur. Zahrada doslova bere dech. Každé místo, každý kámen je pečlivě umístěn tak, aby navodil dokonalou atmosféru.Vše je do detailu promyšlené.
Obdivuji staleté borovice nad jezírkem. Přecházím dřevěnou lávku okolo klenutých javorů a tmavě fialových irisů. Nemůžu odolat a ruce si chladím v zurčícím potůčk. Na chvilku usedám na mech před ostrůvkem s tradiční čajovnou.
Je odpoledne a tam někde za zdí spěchají lidé z oběda zpátky do kanceláří. Já se nořím do vlastních myšlenek. Tak tohle je tedy ta země plná kontrastů.
Hama Rikjú
AKIHABARA
Den druhý v Japonsku, den druhý v Tokiu.Spletitá síť místní dopravy je pro nás stále záhadou, jména všech stanic jsou psány jen v japonštině, ulice nemají názvy, jejich čísla nedávají smysl.Přesto se sami vydáváme do Akihabary, centra videoher, elektroniky, cosplay a hlavně posedlosti zvané manga.Míjíme několik postav v kostýmech a prodíráme se davem lidí všech věkových kategorií.Herní konzole a všudypřítomné anime se zde stalo šílenstvím nejen pro teanegry.Je večer a většina lidí utíká z práce právě sem.
S otevřenou pusou fascinovaně civím na mladičkou japonskou školačku oblečenou do bílomodré uniformy francouzských sluštiček. Překrásná dívka má na hlavě plyšová králičí ouška a nabízí mému synovi čištění uší v nedaleké kavárně jako vrcholný sexuální zážitek.Naštěstí brzy přichází nevzhledný starší japonec v obleku a odvádí si králíčka do kavárny.
My jdeme nakupovat mangu.
Vybíráme jeden z velkých obchodů s blikajícími neony a postavičkami anime v životní velikosti u vchodu do prodejny.
Tři patra obchodu jsou doslova narvaná k prasknutí komiksy všeho druhu.Jsou tu časopisy zvučných jmen i ty samovydávané. Největší tlačenice je u mangy v přízemí. Prodávají se tu komiksy se sexuální tématikou. Jediné povyražení pro nesmělé a věčně pracující úředníky. Beru jeden z nich do ruky a nedbale listuji jako všichni ostatní v místnosti. Přestože nejsem příznivcem mangy, jeden z nich kupuji a vracím se zpátky na rušnou ulici. Tentokrát i já propadám posedlosti.Neodolám a fotím všechno, co mě tu fascinuje. A že toho není málo...
Rušná Šibuja
Šibuja je nejfrekventovanější křižovatkou na světě. Je noc a vystupujeme z metra přímo na křižovatku.Nečekám, že mě nějak oslní. Viděla jsem rušný noční život v Dhilí i Dubaji, nezaskočilo mě ani přecházení pětiproudé silnice v Káhiře.
Přesto mám pusu dokořán. Tísní se tu nekonečné davy lidí , všichni pospíchají z práce za zábavou. Je to jedno obří mraveniště plné neonových nápisů. Na chvíli se nechám unášet davem přímo na přechod slavné křižovatky.Všichni okolo mě se dávají do pohybu. Já jen zaskočeně stojím na obrubníku.
Obrovská křižovatka působí zrychleně a chaoticky.Přesto to všechno tak nějak funguje.Auta jezdí ze všech světových stran.Obrovské přechody narvané lidmi jsou hvězdicovitě rozloženy po celé křižovatce.Každý ví, kam má jít. Všichni vědí, kdy se dát do pohybu. Všichni kromě mě...
TIP
Dejte se kávu ve Starbucksu v jedné z výškových budov na křižovatce. Vychutnáte si tak atmosféru křižovatky pěkně v klidu a z výšky.
Kabukičó
Kabukičó, kabaretní čtvrť, centrum neřestí a nočního života.V minulosti nelegální čtvrť luceren je dnes místem, které každý den hostí téměř 500 000 návštíků, kteří sem proudí za noční zábavou.Takzvaný vodní obchod nabízí nejen alkohol, kterému japonci holdují ve velké míře.V nabídce jsou kabarety, herny, restaurace, bary a hlavně sex na každém kroku.
Kdekoli jinde na světě by to bylo místo hříchu. Japonci však na hřích nevěří. Svůdné dívky lákají své zákazníky do více jak 3000 podniků.Nabízejí širokou škálu fantazií a perverzit. Říká se, že hojnost vodního obchodu je důsledkem vysokého poracovního nasazení, stresu a nejnižší sexuální aktivity na světě.
Toužíte-li vidět, jak vypadala zábavní čtvrť Kabukičó v horších časech, projděte rychle uličkou ŠOMBEN JOKOČÓ, počůranou uličkou, která nese svůj název z dob nedostatku toalet. I když je nesnesitelný zápach uličky dnes již minulostí, zakouřené bary a restaurace jen pro stálé hosty plně čiší atmosférou jako z filmu Kill Bill.
Jokohama a čínská čtvrť
Rybí trh Cukidži
Jokohama se pyšní fascinující historií.Je největším a prvním z přístavů, který byl v roce 1858 otevřen západu.
Dnes je Jokohama vysoce moderním přístavem s futuristickou architekturou hlavně v oblasti Minatomirai 21. Čile zde probíhají přípravy na LOH 2020. Hostí i americkou vojenskou základnu.Je centrem vědy, výzkumu a
robotiky. Vrcholem návštěvy Jokohamy je čínská čtvrť. Určitě ji navštivte večer. Záplavy malých barevných obchůdků a restaurací Vám zajistí skvělý gurmánský zážitek.V čínské čtvrti najdete i spoustu obchůdků s kořením a lékáren s přípravky, které nemusíte koupit nikde jinde na světě.
Centrální rybí trh v Tokiu denně vyprodukuje až 2400 tun čerstvých ryb a mořských plodů.Cukidži je zároveň největší aukcí tuňákůna celém světě.
Nejsem příznivcem syrových ryb , přesto je to neskutečná podívaná. Ryby, ústřice, škeble a krevety všech tvarů i velikostí , živí krabi i neidentifikovatelně hýbající se mořské plody, chobotnice a pečlivě vyskládaní mořští ježci.To vše je tu k vidění.
Ke škodě všech turistů byla nedávno část trhu uzavřena do obrovské haly s možností pozorovat čilý obchodní ruch pouze za skleněným oknem z výšky.Pokud ale toužíte zažít skutečnou atmosféru původního tržiště , budete si muset přivstat.Otevřená část rybího tržiště je v provozu pouze v ranních hodinách. Zde nakupují jen místní obyvatelé a majitelé restaurací. Počítejte tedy s tím, že se občas setkáte s nepříjemnými pohledy, ale rozhodně to stojí za to.
Určitě si kupte tenké proužky nasolené sepie, Je to skutečná dobrota.
Posvátná Fudži
Nejvyšší hora v Japonsku, nejznámější symbol této země, majestátní ikona se zasněženým kuželem, posvátná hora, kráska měřící 3776 m nad mořem, dáma stará několik stovek tisíc let, prostě Fudži.
Nedočkavě posedávám na břehu jezera AŠINOKO a vyhlížím zasněžený kužel hory. Místní lidé mě varovali, že kráska Fudži nemusí být vidět. Je nádherné počasí, nikde ani mráček. Kdy jindy by měla být vidět, když né dnes?
Na loď na břehu jezera nastupuje spousta lidí. Hladina jezera je klidná a leskne se jako naleštěné zrcadlo. Všichni se dívají směrem k Fudži. Okolní příroda je nádherná, jen sopku halí hustý mrak.
Konečně stojím na vrcholku vulkanického pohoří Ówakudami . Žlutá pára uniká ze země do výšky a všude páchne sýra. Celé místo působí děsivě, jako když se ocitnete v pekle. Odsud je prý nejkrásnější výhled na Fudži. Skupinka turistů postává u dřevěného zábradlí v touze jí alespoň na chvilku zahlédnout.Většina z nich zklamaně odchází ke krámku se suvenýry nebo si pochutnat na slavném černém vejci.Pořád nevěřím tomu, že ji neuvidím.
Smutně postávám u zábradlí a svůj foťák ukládám do batohu. Za chvilku pojedu zpátky dolů. Ještě naposledy se podívám směrem k sopce. Je tam vůbec nebo je to jen trik pro turisty? Hustý bílý mrak začne v tu chvíli klesat a v dálce se objeví zasněžený vrcholek majestátní královny zdejších hor. Jsem zaskočená, ohromená, okouzlená. Přírodní divadlo trvá jen pár minut než se znovu sopka zahalí do mraků. S respektem a pocitem maximální úcty se vracím zpátky dolů. Děkuji.
Kanazawa
Hlavní město prefektury IŠIKAVA si rozhodně s ničím nezadá se starodávným Kjótem. Je městem samurajů a četných historických památek.
Za návštěvu rozhodně stojí jedna z nejkrásnějších zahrad v Japonsku, KENROKUEN.
Pokud hledáte pravou historickou atmosféru , jako ze starých japonských filmů, kdy se nindžové proháněli po střechách, je tohle to pravé místo. KANAZAWSKÝ HRAD mezi rozlehlými zahradami plnými rozkvetlých modrých irisů působí i v záplavě turistů skutečně impozantně.
Pro mě je tou skutečnou Kanazawou, ze které sálá duch starých časů Nagamači a východní zábavní čtvť.
NAGAMAČI je stará samurajská čtvrť, kde žili samurajové se svými rodinami v období největší slávy a prosperity. Měla jsem štěstí. Většina turistů obdivovala zahrady nebo hrad. Sama jsem procházela úzkými uličkami , nakukovala za hliněné zdi do zahrad, obdivovala vyřezávané vstupní brány, barevné terakotové střechy a vodní kanály. Doslova jsem se nechala unést představou o statečných samurajích s jejich nabroušenými meči.Tuhle čtvrť rozhodně nesmíte vynechat.
VE VÝCHODNÍ ZÁBAVNÍ ČTVRTI si snadno uděláte představu, jaký byl život GEJŠI v 19.stol. Řady dřevěných domků a čajoven působí na první pohled velice skromě.Prohlédněte si alespoň jeden z nich zevnitř. Přijímací salónek, ložnice, kuchyně i zahrada, to vše tu bude pro Vás.
Omičó Market
Pokud jste si nestihli dostatečně užít rybí trh v Tokiu, tady to můžete napravit. Omičó market je největším a nejstarším trhem s potravinami od slavných dob Edo.Kromě mořských plodů a zeleniny tu nakoupíte i květiny, kuchyňské náčiní a spoustu dalších věcí. Uvažujete-li o nákupu tradiční keramiky , nakupte ji právě tady. Koupíte tu i úžasné wasabi v pastě a nebo jako čerstvý kořen.
Cooking workshop
V Kanazawě se můžete naučit i něco o japonské kuchyni. Máte-li trochu času, navštivte tu některé z cooking studií a uvařte si pod vedením místních šéfkuchařů některý z tradičních japonských pokrmů.
Čajovny v Kanazawě
Dostanete-li se do východní zábavní čtvrti, určitě stojí za úvahu navštívit nejen domy gejš, ale navštívit i některou z čajoven s ukázkami čajových obřadů.
Samurajské meče
Kde jinde si prohlédnout nádherné samurajské meče, než v Kanazawě. Skutečný samurajský meč si domů odvézt nemůžete.Mistrovsky zpracované kousky s ostrou čepelí a rukojetí ze žraločí nebo rejnočí kůže Vám místní prodavači hrdě ukáží.
KJÓTO
Starodávné Kjóto se mi navždy vrylo do srdce. Když jsem poprvé vyšla z nádraží , byla jsem zklamaná. Betonové konstrukce, moderní architektura, obrovská nákupní centra. Nikde ani náznak japonské historie.
Samozřejmě, že i Kjóto se snaží držet krok s moderními japonskými městy. I přesto si dokázalo zachovat svoji tradiční krásu. Pokud budete dostatečně trpělivý, ta pravá atmosféra malebných uliček , věčně zelených zahrad a vůně chrámových kadidel na sebe nenechá dlouho čekat.
Kjóto, jako bývalé hlavní město je tou nejlepší ochutnávkou starých časů. Město si mimo jiné pyšní císařskými paláci, , dvěma šogúnskými hrady, 1 600 chrámy a 400 šintoistickými svatyněmi.Většina z nich je významná nebo něčím vyjímečná a zaslouží si obdiv, úctu a pokoru. Není v silách smrtelníka popsat každou z nich. Až se jednou já znovu vrátím do Kjóta, určitě znovu ráda navštívím tyhle místa...
Sumyija Motenaši
V muzeu umění a kultury ve staré čtvrti snadno popustíte uzdu své fantazii.V jediné dochované síni se kdysi konaly slavné bankety a oslavy navštěvované nespočtem gejš se slavnými jmény. Pohádková místnost je zdobena v samurajském stylu. Jak to asi chodilo ve "starém kjótském plovoucím světě?"
Císařský palác
Palác nechal postavit císař KAMINU v roce 794. Velkolepý palác je postaven na krásném místě, plném zelených borovic. Prostory paláce jsou dnes prázdné, ale duch starých časů se z nich rozhodně nevytratil. Úžasné místo na fotografování.
Hrad Nidžó
Okázalý hrad byl postaven v roce 1653 a sídlil v něm při svých návštěvách šogún TOKUGAWA LEJASU. Velkorysá stavba s padacím mostem měla zahanbit zchudlý císařský dvůr a ukázat lidu, že skutečnou moc drží pevně ve svých rukách samurajové. Raritou hradu jsou hlasitě skřípající "slavičí podlahy." Prostředek proti nezvaným nindžům.V prostorách hradu můžete obdivovat nádherné pozlacené reprodukce maleb školy KANÓ.
Teramachi
Čtvrť obklopená řadou chrámů a svatyní je vyjímečná i svými starožitnými a řemeslnými obchůdky. Za zvážení tu stojí nákup pověstných japonských nožů, kaligrafických předmětů, kimon, porcelánu, masek nebo kadidel. A nebo se jen tak dívejte. I to stojí za to.
Kinkakudži
Slavný zlatý pavilon je pokrtytý pláty zlata z venku i zevnitř. Posedlý jeho stavbou byl šogún AŠIKAGA JOŠIMICU. Toužil postavit stavbu, která bude hodna nebeského ráje Buddhů. Opak se stal pravdou. Přílišná okázalost pavilonu překypuje extrémní světskou hojností a proto stavba působí ve výsledku tak nějak uměle. I přesto se zlaté budově, která se odráží ve vodách jezera nedá odepřít její kouzelný půvab.
To zaručeně nejkrásnější z Kjóta
HIGAŠIJAMA nejkrásnější čtvrť ve městě je zároveň největší čtvrtí gejš v Japonsku. Dlážděné uličky, staré dřevěné domky a věčně vonící čajovny Vám doslova vezmou dech.Nerzapomeňte navštívit nejoblíbenější chrám ve městě, chrám KIJOMIZU. Z terasy chrámu je nejkrásnější výhled na celé město. Podívat seshora se také můžete na starý hřbitov ÓTANI. Fascinující pohled na hrobky tisíce generací, budí pokoru. V chrámu se určitě napijte očistného pramenu z vodopádu OTOWA. Dojdete osvícení...
ÁRAŠIJAMA bouřlivá hora Vás oslní svojí krásou.Ve svazích porostlých javory jistě najdete klid pro své vlastní myšlenky.Budete-li vážit cestu až sem, navštivte zenový chrám nebeského draka TENRJÚDŽI. Chrám i jeho zahrady mají vyjímečnou atmosféru.Pak se vydejte zadní branou až do slavného BAMBUSOVÉHO HÁJE. Chrámy poseté svahy a přírudní hru světla a stínu budete mít téměř pro sebe. Některé z chrámů prosluly historkami o nešťastné nebo nenaplněné lásce.
FUŠIMI INARA TAIŠA, svatyně tisíců bran Tori. Svatyně je nejvýznamnějším místem zasvěceným INARI, božstvu rýže. Slibuje úspěch, hojnost, sílu i bohatství a mezi japonci je velmi oblíbená. Vyjímečná je stezkou lemovanou nespočtem rudých bran Tori. Projít celou stezku by trvalo cca 8 hodin.
GION, nejslavnější čtvrť potěšení. Dnes je Gion posetý často nevkusnými kabarety, zábavními podniky a bary. Srdce skutečného Gionu však stále buší stejně. Najdete tu staré čajovny, exkluzivní restaurace a možná narazíte na jednu z opravdových GEIKO nebo MAIKO. Obzvlášť nádherný je Gion po setmění. Pokud si vyberete některý z nádherných podniků ve starých budovách Gionu, nemusíte být obslouženi. Ve většině podniků stále ještě funguje odvěký systém " IČEGENSAN OKOTOWARI" Bez uvedení není obsluhy. Zaručit se za Vás musí některý ze stálých zákazníků.
K návštěvě paláců a císařských vil je nutné povolení od císařské rodiny. Vyřiďte si ho s předstihem. Před vstupem budete potřebovat pas a děti do 18 let musí být v dorpovodu rodičů.
Pokud plánujete nákup KIMONA, Kjóto je tím nejlepším místem, kde ho pořídit. Zkuste to třeba ve slavné textilní čtvrti NIŠIDŽINI. Více jak 7000 tkalců tu vyrábělo kimona pro císařský dvůr už v době EDO. Nejjemnější hedvábná kimona jsou dodnes tkaná ručně.
Toužíte-li vyzkoušet zenovou meditaci, ochutnat čaj během čajového obřadu , prohlédnout si práci tkalců, obdivovat ikebanu nebo si pochutnat na tradiční japonské kuchyni, tohle město je místem pro Vás.
Nepodařilo se Vám zahlédnout pravou gejšu? Zkuste některé z divadel v Gionu, kde gejši pravidelně pořádají představení nebo vyzkoušejte můj tajný tip ve vyprávění o gejšách a maiko.
Večer se projděte třídou KIJAMAČI a uzoučkými uličkami čtvrti PONTOČÓ, jednou ze čtyř čtvrtí gejš. Atraktivní kanál je nejmalebnější v dubnu, kdy je zabalen do třešňových květů sakur. Najdete tu nespočet barů a hospůdek. Některé z nich s dámskou obsluhou.
Nabažili jste se dostatečně historie a kultury starého Kjóta? Navštivte KJÓTSKÉ MEZINÁRODNÍ MUZEUM MANGA. V muzeu se to jen hemží zvučnými jmény mistrů v oboru.Příznivci anime si rozhodně přijdou na své.
Jamanouči
Jamanouči leží na severu prefektury NAGANO. Dostanete se tam Monkey Expressem. Městečko nám dobře známé jako hostitel ZOH má ale daleko větší historii.Lidé sem už po staletí jezdí do léčebných lázní ONSEN.
Nedaleko městečka leží NP JIGOKUDANI MONKEY PARK. Abych viděla sněžné opice v jejich skutečném prostředí, vydávám se na hodinový trek po parku. Jsme v horách a každou chvilku je na co se dívat. Kamenné cestičky, mosty přes divokou řeku, tu a tam do výšky vyvěrající horké prameny a bambusový les, dává místo zvláštní atmosféru. Náročnější výstup po vysokých kamenných schodech je daň za to vidět ty zatracené opice se koupat.Konečně jsme nahoře.
Všude kolem je nádherná scenérie hor, průzračná jezírka a sněžní makakové.Dlouhá staletí se sem chodí ukrývat do vyvěrajících horkých pramenů před zimou. Je květen a přesto se povalují okolo jezíreka obřčas skočí do vody. Nejsou zdaleka tak agresivní jako makakové třeba na Bali nebo na Srí Lance.Naše přítomnost je nevyvádí z míry. Jsou tu prostě doma.
Pozdě odpoledne se vracím do Jamanouči. I já chci vyzkoušet horké prameny lázní onsen. Obléknu se do tradiční JUKATY a majitelka místního rijokanu mi podává svazek klíčů a mapku pramenů, které jsou rozesety po kopcovitém terénu celé vesnice.Jen v jukatě a tradičních dřevěných botách procházíme uličkami a hledáme malé dřevěné domky s vyvěrajícími prameny. Devět pramenů mi má zajistit pevné zdraví, štěstí, požehnání Bohů a léčivé účinky.Některé z nich jsou pro mě příliš horké, mají okolo 50ti stupňů.Projdu do ženské části a vysvléknu se do naha. V malém bazénku vyvěrá horký pramen a v něm se koupe stará žena. Mladá žena s novorozencem sedí na okraji. Pomalu se nořím do vody astojí mě spoustu úsilí, abych to podstoupila.Stará žena se směje a mladá mi podává své nahé dítě.Chce, abych ho ponořila do vroucí vody. Odmítavě kroitím hlavou, ale ona s úsměvem trvá na svém. K mému překvapení se kojenec ve vodě směje a tleská ručičkama. Je větší hrdina než já.
Městečko svou historií přímo vybízí vyzkoušet si tradiční japonské ubytování. Pyšní se několika historickými hotely a hlavně mými oblíbenými rijokany.
Večer si dejte dobrou večeři v některém z tradičních japonských podniků.Jamanouči je totiž vyhlášené svou výbornou lokální kuchyní. Nezapomeňte, že tradiční japonská večeře musí mít několik chodů. Za ochutnání určitě stojí kuře teryaki, edame , pomalupečený bůček, naklásaná ředkev nebo tofu. K pití si objednejte saké.
Hokuriku a Širakawa
Vysoké hory, tuhé zimy, stará města z období EDO a nekonečná rýžová políčka, to vše je Hokuriku. Farmáři v tradičních vesničkách, které jsou vstupní branou do vysokých hor žijí stále ještě starým způsobem života. Většina z nich pěstuje rýži.
Prefekturra GIFU, je tím pravým místem, kde budete obdivovat surovou japonskou krajinu v její pravé podobě. V zimě kraj vybízí vyzkoušet si fantastická místa k lyžování, v létě neodoláte pěšímu treku. Celá prefektura je navíc odedávna centrem výroby slavných samurajských mečů pro celé Japonsko.
ŠIRAKAWA, malá vesnička na seznamu UNESCO je kouzelná. Údolí je poseté tradičními dřevěnými domky GAŠŠÓZUKURY s původními doškovými střechami.Některé z nich jsou více jak 250 let staré.
Je jaro a mezi sytě zelenými políčky tu a tam vyrůstají trsy modrých kosatců, celou atmosféru umocňují JAPONSKÉ ALPY v pozadí.Procházím vesnicí a obdivuji každý dům, každé políčko i pracující farmáře. Nekonečná mravenčí práce pro hrstku rýže. Teplotní rozdíly i teď na jaře jsou značné. Z batohu vytahuji svoji teplou bundu. Brzy potkávám mladého buddhistického mnicha, který míří přímo do hor. Na sobě má jen lehké roucho v šafránové barvě , bosé nohy a jednoduché boty ušité z pásků kůže. Stojíme naproti sobě. Já zabalená do zimního oblečení , on skoro nahý. Oba se dáme do smíchu.Další kontrast mezi Japonskem a světem.A přesto, humor máme oba stejný...
Dopřejte si procházku na některý z místních kopců. Přestože jde o náročnější trek, určitě stojí za to. Fascinující horská scenérie i celá vesnička Širakawa Vám doslova bude ležet u nohou.Odměnit se pak můžete výbornou zmrzlinou z matcha čaje.
Nezapomeňte navštívit jeden z ukázkových domů ve vesnici. Nejlépe tak pochopíte, kolik práce stojí za vypěstováním drobných zrníček rýže. Třeba si jí začneme všichni trochu víc vážit.
Hned vedle vesničky teče divoká řeka ŠIRAKAWA RIVER. Jděte se na ní podívat. Její dravost a tyrkysově modrá voda Vám vyrazí dech.
Nara
Poklidné městečko Nara hrdě stráží staleté svatyně a chrámy, které svým věkem až magicky vzbuzují pokoru a údiv. Nara je nejen významným buddhistickým centrem, ale i bývalou význačnou "bránou do světa."
Vedle tradičních zenových chrámů je zde k vidění architektura čínská, korejská, indická a dokonce i perská.
Neméně proslavená jsou i narská řemesla. Výroba tradičních masek a dřevěných panenek s dramatickým výrazem dříve sloužila k náboženským rituálům. Dnes je umění masek využíváno převážně pro tradiční japonské divadlo. Dodnes je Nara vyhlášená i výrobou štětců , které jsou hojně využívány v kaligrafii a malbě.
Nara je zkrátka místo, kde se tak trochu zastavil čas.
Nara a její okolí je legendární oblastí SAKUR. Ocitnete-li se v Naře na konci dubna, nenechte si ujít oblast okolo kopce JOŠIMA. Zahrne Vás záplava drobných třešňových kvítků, až se Vám zatají dech.
Chrám vystavěný okolo roku 700 n.l. je doslova chrámem několik "nej". Je jedním z nejstarších dochovaných chrámů v Japonsku. Hlavní síň chrámu vysoká 48 m je stále jednou z největších dochovaných dřevěných staveb na světě. A pro mě je to jednoznačně jeden z nejkrásnějších buddhistických chrámů světa.
Stojím naproti chrámu vedle bronzové rituální mísy s ohněm, plné hořících vonných tyčinek. Přestože Tódaidži je oblíbeným turistickým cílem, síla posvátného místa mi nedovolí odtrhnout pohled od hlavní svatyně.Táhne mě to přímo k masivní, bohatě vyřezávané bráně chrámu. Její dveře jsou otevřené a vybízejí ke vstupu dovnitř.
S úctou našlapuji po mramorem dlážděné cestě přímo k ní. Podlaha je vykládaná ornamenty všech barev mramoru přivezených z celého světa. S nedočkavostí mě vlastní vstupuji do svatyně. Osmimetrové vyřezávané sochy božstev umístěné po obou stranách budí hrůzu. Můj pohled si vynucuje obrovský bronzový Buddha.
Majestátní socha Buddhy velkého 16 m váží 500 tun a je pozlacená 120 kg zlata. Dívám se mu přímo do práce a neubráním se pocitu, že se mi pomalu vkrádá do mysli.
V průběhu 1200 let byla socha mnohokrát poničena. Díky zemětřesení dokonce dvakrát ztratila svoji hlavu.Obří monument je živým důkazem, že i ty největší věci v životě jsou nestálé a pomíjivé.
Chrám Tódaidži
Po levé straně u hlavní brány chrámu stojí velký dřevěný Buddha JOKUŠI NÓRAI . Japonci věří, že pokud máte nějaký zdravotní problém, stačí si sáhnout na Buddhu v místě, kde Vás něco trápí a budete uzdraveni. Nenechte se zmást jeho velikostí a klidně šplhejte.
V jednom ze čtyř podpůrných sloupů chrámu najdete neveliký otvor. BUDDHOVU NOSNÍ DÍRKU. Proslýchá se, že protáhnete-li se jejím nevelikým otvorem , dojdete ke snadnému osvícení. Děti se malou dírkou protáhnou poměrně snadno, pro dospělé je to výzva. Malá rada na konec. Staré japonské přísloví praví "Vy kdož vlečete se do Buddhovi mysli, jděteš rukama napřed."
Rozhodně se na večer vydejte do šintoistické svatyně FUŠIMI INARA TAIŠA. Tunel rumělkově zbarvených bran TORI známých z filmu Gejša, je nejkrásnější při západu slunce. Nebudete se prodírat davy turistů a vychutnáte si tak nejlíp dokonalou hru světla a stínu.
Narský park
a
Kasuga Taiša
Narský park jsem si představovala jako zookoutek s ochočenými jelínky SIKA. 500 ha okouzlující zeleně mě ale okamžitě vyvedlo z omylu. Mírumilovní jelínci s čokoládovýma očima se volně procházejí po celé rozloze parku.Působí až božským dojmem. Potkáte je i na přístupové cestě k velké svatyni KASUGA TAIŠA .
Celá cesta je lemovaná více jak dvěma tisíci kamennými lucernami, které jsou darem věřících. Rozeklané stovky let staré stromy, lucerny porostlé zeleným mechem a drobná stvořeníčka jelínků, to vše působí tak, jako by na Vás shlíželi sami Bohové.
Na střechách samotné svatyně je zavěšeno dalších tisíc bronzových luceren. Vychutnávám si přítomnost místních kněžek a u brány si kupuji několik amuletů pro štěstí. Kde jinde, když né tady? A skutečně, mám ho... Na dvoře před svatyní probíhá obřad tradiční japonské svytby.
Překrásná nevěsta oblečená do tradičního hedvábného kimona v bílé barvě má na hlavě papírový klobouk, který prý skrývá její pomyslné růžky. Svůdné rty má pečlivě zbarvené na rudo, na nohou bílé ponožky Tabi a tradiční dřevěné boty s vysokým klínem.Komplikovanější obdobu našich žabek. Přes nákladné kimono má uvázaný bohatě vyšívaný sněhobílý pás.Ženich má na sobě černé kimono.Polštářek na jeho břiše zdůrazňuje bohatství a prosperitu. Celý obřad ještě umocňuje mystika místa a přítomnost Bohů. Jedním slovem pohádka.
Dvakrát do roka během festivalu SETSUBUN , v únoru a v srpnu se rozsvítí ve svatyni KASUGA TAIŠA všechny lucerny. Z celé svatyně pak sálá posvátná atmosféra.
Chrám Kasuga Taiša je jedním z mála míst, kde ještě můžete spatřit i kněžky v tradičním oděvu. Bývá i oblíbeným místem pro tradiční japonské svatby.
Hirošima, místo, které jsem nechtěla vidět. S těžkým srdcem jsem nasedala do vlaku z poklidné Nary. Tušila jsem jaké emocionální vypětí ve mě Hirošima způsobí.
V pulsujícím městě mabitém gurmánskými zážitky a zábavou by dnes jen velmi těžko někdo hádal tolik utrpení a hrůzy války, kterými toto místo muselo projít.
Dne 6.srpna 1945 v 8.15 min přelétá pilot americké armády nad Hirošimou a shazuje atomovou bombu na jeho centrum. Nad městem se téměř okamžitě rozprostírá zlověstný dým. Atomová bomba s úsměvným názvem "Little Boy" funguje dokonale. Během několika vteřin je teplota v epicentru 4000 stupňů. Téměř 70 000 lidí umírá okamžitě vlivem vysoké teploty a rozpadá se na prach.Z města zbyly jen trosky. Dílo skázy však zdaleka není dokonáno.
Vlivem radiace ještě několik let po té bolestivě umírá dalších 200 000 lidí. Tragédie v níž hlavní úlohu hraje lidský faktor, do té doby na světě nemá obdoby. O tři dny později je americkým letectvem shozena další atomová bomba s názvem "Fat Man". Tentokrát na Nagasaki. Její účinek je však utlumen kopcovitým terénem. Tentokrát umírá "pouze" 75 000 lidí. Celé Japonsko pláče.
Hirošima
Nadpis 5
Sadako Sasaki
Procházím PARKEM MÍRU. Všudypřítomné ticho je ohromující záležitostí. Zastavuji se před ATOMOVÝM DÓMEM, jedinou budovou, jejíž betonová konstrukce přežila tuto katastrofu. Budova byla navržená českým architektem JANEM LETZELEM. Před pamětní deskou stojí několik turistů a fotí. Z úcty k minulosti a těm všem, kteří tu položili svůj život, nechávám foťák v batohu a snažím se přelouskat bolestné informace na pamětní desce. Tohle není atrakce pro turisty, tohle je místo, které by nám navždy mělo připomínat naše chyby.
Na chviličku se na pamětní desku posadí malé, bílé koťátko a spokojeně vrní na znamení, že zlé časy už jsou pryč. Obrázek, na který nikdy nezapomenu.
Jen s velkou nevolí vcházím do muzea. Katastrofické fotografie v temných místnostech mě děsí k smrti. Jedna z obětí si vynucuje moji pozornost. Mrtvá Sadako Sasaki je snad nejznámnější obětí tragédie. Na fotografii leží mrtvá, zasypána živými květy. Znovu se vracím do parku míru prohlédnout si její sochu. Místo je doslova poseté origami z celého světa.
Sadako, dvouleté děvčátko z Hirošimi jako zázrakem přežilo výbuch atomové bomby bez viditelných známek zranění. 9 let po katastrofě, následkem radioaktivního záření, onemocněla smrtelnou leukémií.
Stará japonská legenda praví, že každému, kdo složí 1000 papírových jeřábů origami se splní jedno přání. Sadako jich během měsíční hospitalizace v nemocnici složí 1300.Přeje si "jenů žít. O měsíc později ve věku 12 let umírá.
Zazvoním na zvon. Pozdrav pro Sadako tam někam do oblak. Asi si půjdu dát pořádný kalíšek saké.
Svaté místo, ostrov Mijadžima. Posvátný ostrov v roce 806 n.l.navštívil buddhistický mnich KOBO DAISHI a na hoře MISEN založil známou buddhistickou sektu ŠINGON.
V minulosti řídce osídlený ostrov se řídil velmi přísnými pravidly.Bylo zakázáno ostrov rituálně zneuctít.Na místě se nesměl nikdo narodit ani zemřít a nesměla tu být prolita krev. Ke škodě dnešního ostrova, pravidla pro místo s čarokrásnou přírodou dnes již neplatí. Místo se dnes stalo oblíbenou turistickou atrakcí s davy proudících turistů ve dne i v noci. Mijadžima jako romantické místo tak trochu ztratilo svoje kouzlo.
Je to můj poslední den v Japonsku. Unaveně si klestím cestu mezi hromadou stánků se suvenýry. Prodírám se davem všudypřítomných, pokřikujících turistů. Několik z nich posedává na betonovém obrubníku na břehu moře a krmí jelínky Sika. Nejsou to ti mírumilovní tvorečkové s plachým pohledem z Nary. Dotěrně se dožadují krmení. Žádný batoh ani igelitka před nimi nejsou v bezpečí.
Konečně před sebou vidím slavnou PLOVOUCÍ BRÁNU TORI. Při přílivu prý jedno z nejfotogeničtějších míst v Japonsku. Je odliv... Přesto se turisté s fotoaparáty mačkají na dřevěném molu ve snaze ulovit ten nejlepší záběr. Nechávám je svému osudu a vydávám se k nejslavnější svatyni na ostrově. ICUKUŠIMA se hrdě tyčí nad mořem, jako by mu chtěla vzdorovat. Je nádherná. Znovu stojím ve frontě plné lidí, abych si mohla svatyni prohlédnout zevnitř.Štrůdl lidí běží od východu přímo k suvenýrům.Moc ráda bych se rozloučila s Japonskem trochu jinak.
Mijadžima
Zbývá mi už jen velmi málo času. Výstup na horu Misen už nestihnu. Přesto se vydávám nahoru do kopců, pryč od suvenýrů a turistů. Stoupám po úzké asfaltce podél potoka a brzy sotva popadám dech.
Po pár minutách se silnice mění v prašnou cestu. V dálce přede mnou je starý kamenný most přes řeku a v kopcích schovaný klášter DAISO-IN. Znovu se vydávám vzhůru. Tentokrát po kamenných schodech.
Klášter má neuvěřitelnou atmosféru, která mě brzy úplně pohltí. Už nemyslím na čas ani na cvrkot tam dole. Po cestě míjím snad tisíce kamenných bůžků s pletenými čepičkami.Je tu takové ticho, že slyším jen zurčení vody a šustění bambusu ve větru. Tohle je to pravé místo, kde se v klidu rozloučím s Japonskem. Místo pro vlastní myšlenky. Tady nejsem naposledy.
Kultura a tradice starého Japonska
Historie a kultura Jamonska je protkána jemným citem pro krásu, neuvěřitelným smyslem pro řád, politickými intrikami a pošpiněná potoky krve.
V každém případě je perla orientu, jak se Japonsku přezdívá, tajemnou fascinující zemí s neuvěřitelným kouzlem.
První osídlení Japonska se datuje někdy před 30 000ti lety. V 6.stol. navždy výrazně ovlivnil celou společnost buddhismus. Přichází období NARA a založení jednoho z nejstarších a v té době nejvlivnějšího města KJÓTA. Život v Japonsku je v té době ovlivněn politikařením, válkami a pokusem mongolských válečníků o invazi do země. Ta díky statečným samurajům a přírodním katastrofám končí pro mongoly neúspěšně.
Následují další nepokoje vyvrcholené velkou bitvou u SEKIGAHARY, po níž je založen poslední šogunát a nastává slavné období EDO. Čas míru a klidu trvá až do roku 1868, kdy je Japonsko nuceno otevřít přístavy americké armádě. V té době je Japonsko naprosto zaostalou zemí. Prošlo více jak 300 lety míru a naprosté kulturní izolace. Přímá konfrontace se západem přináší Japonsku jen negativní zkušenosti.
Dnes je Japonsko zemí rychlých změn. Modernizace a vyspělé technologie staví tuto zemi na vrchol světového žebříčku. Je jedním z nejvyspělejších států na celém světě s tak bohatou kulturou a tradicí, která nemá jinde ve světě obdoby.
Gejši a Maiko
GEJŠI, ideální a smyslné společnice, neskonale svůdné a inteligentní ženy připravené mužům splnit každé jejich přání.
A kdo jsou vlastně gejši?
ŽENY S TAJEMNOU TVÁŘÍ V NÁKLADNÝCH KIMONECH?
Určitě, bohatě zdobená kimona z toho nejjemnějšího hedvábí stojí většinou celé jmění. Ve většině případech jsou navržena pro konkrétní gejšu a použité motivy jsou odrazem povahy společnice. Oblékání kimona má svá pevná pravidla a je pro gejšu téměř každodenním rituálem. Některá kimona gejši oblékají pouze jedenkrát za život.
ŽENY,KTERÉ NIKDY NEPOZNAJÍ LÁSKU?
Každá gejša musí bezpodmínečně přerušit veškerý kontakt se svou rodinou a přáteli. Hlavním cílem každé společnice je mít svého DANA. Patrona, který za ní platí veškeré výdaje, náklady na zábavu, oblékání a vzdělání. Často je gejša do svého dana zamilovaná a není vyjímkou, že s ním po odchodu do důchodu uzavře sňatek.
LUXUSNÍ A VZDĚLANÉ PROSTITUTKY?
V žádném případě! Není vyloučeno, že se gejša uvolí k sexuálnímu kontaktu se svým klientem. Není to však v rámci standartních služeb a vždy záleží na uvážení samotné gejši.
Šeptá se i o lechtivých hrách při čajových dýcháncích...
V každém případě důležitou součástí života gejši je i obřad MIZUAGE, při němž je Maiko zbavena panenství. Je to složitý a časově náročný proces vyjednávání, kdy matka domu nabízí tento dar nejbohatšímu a nejvlivnějšímu muži. Očekává se tak, že gejša splatí svůj dluh domu, který jí poskytl vzdělání a možnost stát se prosperující společnicí.
Gejši byly v Japonsku vždy populární. Ještě začátkem minulého století jich bylo v zemi několik desítek tisíc. Dnes je jich pouze několik stovek a většinou jsou ozdobou banketů nebo atrakcí pro turisty. Tradiční soukromé večírku jsou spíše vyjímkou v uličkách GIONU nebo ASAKUSE. Pozvat gejšu na soukromý večírek si mohou dovolit jen ti nejbohatší muži a celá záležitost je symbolem vysokého společenského postavení.
Spatřit na ulici skutečnou gejšu je téměř nemožné. Gejši jsou příliš zaměstnané a většinou žijí nočním životem. Jejich cena neustále roste a stávají se nedostupnými. Pozor pánové, účet přichází vždy poštou...
Je večer krátce před šestou a já se přetlačuji s ostatními turisty v jedné z hlavních ulic v GIONU, ve čtvrti gejš. Za pár minut gejši i maiko poctí svou návštěvou čajovny v celé ulici.
Stojím naproti nejznámnější čajovně a nedočkavě vyhlížím jejich příjezd stejně jako všichni ostatní. Vždyť gejši jsou jedním z hlavních důvodů, proč jsem toužila navštívit Japonsko. Minuty ubíhají, strážce čajovny stojí u dveří a vyhrožuje všem nedočkavcům Yakuzou. Nikdo se ani nehne, všichni mají připravenou ruku na spoušti.
Přesně v šest hodin přijíždí první limuzína. Zastavuje jen pár centimetrů od vchodu do čajovny. Tmavá skla vozu nám nedovolí spatřit gejšu uvnitř. Atmosféra si v ničem nezadá s pozorností paparazzi velkých holywoodských hvězd. Dveře limuzíny se konečně otvírají. Mladičká maiko rychle proběhne vchodem dovnitř. Jen na chvilku se mi podaří zahlédnout její dlouhý krk s bílými klíny. Jsem zklamaná, spatřit gejšu na ulici je téměř nemožné.
Ve čtvrt na sedm hon na gejši vzdávám. Můj průvodce v klidu pozoruje čajovnu a pak nenuceně zavelí k odchodu. Tohle je opravdu všechno?
Zklamaně ho následuji do postraních uliček Gionu. Dřevěné domky jsou jeden jako druhý. Nikde nikdo.
"Tohle je ten správný dům." Mne si spokojeně ruce můj průvodce a přikládá hlavu na dveře domu. "Jsou tam." Ukazuje mi několik dřevěných destiček se jmény gejš u vchodu do domu. "A je jich tu hodně."
Přešlapuji na konci uličky směrem k čajovně . A skutečně máme štěstí. Za pár minut se dveře domu otevřou a vychází nádherně ustrojená maiko v doprovodu dvou neméně krásných geiko. Srdce mi buší na poplach. Mám je tu jen pro sebe a nezbývá jim nic jiného, než projít okolo mě.
Fascinující, smyslné, jako by snad ani nebyly z tohoto světa, cupitají drobnými krůčky aniž by mi věnovaly jediný pohled nebo gesto. Z úcty k nim ustupuji o několik kroků dozadu a svůj foťák nechám být.
V minulosti byli gejšami výhradně muži. Zprostředkovávali klientům na bujarých večírcích zábavu, hráli divadlo a dělali společnost mužům při různých hazardních a deskových hrách. Postupem času je však vytlačily ženy. Vnesly do společnosti kouzlo, krásu a smyslnost s nádechem erotična, kterému muži nedokázali odolat.
Víte proč jsou maiko oblečené do krásnějších a nákladnějších kimon než geiko?
Protože toho příliš neumí a skutečnou ozdobou ženy je umění zaujmout muže.
Čajový obřad
Čaj pronikl do Japonska někdy v 6.stol.pravděpodobně z Číny, díky buddhistickým mnichům.V té době byl nápoj vzácným darem a pil se pouze jako medikament dlouhověkosti na císařském dvoře nebo jako součást náboženských rituálů.
ČAJOVÝ OBŘAD byl od počátku součástí zenové filozofie mnichů, později převzali toto umění samurajští bojovníci jako rituál k uklidnění mysli před bojem. Vchody do čajoven byly tak malé , že každý bojovník musel odložit svůj meč před vchodem.Ve smyslu "odlož meč a vstup" se tak předešlo zbytečnému krveprolití.
První čajové plantáže založil na úpatí hory HEIZAIN slavný mnich DENGJÓ SAIČO. Ve 14.stol. se stal čajový obřad módní záležitostí. Brzy se však celý rituál zvrhnul v bujaré večírky plné hazardních her a nezávazné zábavy. Saké tu teklo proudem. Později byly tyto večírky úředním výnosem zakázány.
O pár let později se čajový obřad stal příležitostí, jak uvítat vzácné hosty. Na celou přípravu většinou dohlíželi povolaní mniši a přivedli tak tento požitek až na samou hranici dokonalosti.
Pravidla čajového obřadu
Každý detail, každý moment je neopakovatelným, pečlivě naplánovaným požitkem s dokonalým využitím prostoru a času.
Hostitel věnuje veškeré své úsilí k přípravě čaje a soustředí se na každý detail v souladu s ročním obdobím.Pečlivě zvažuje barvu a motivy svého kimona, výběr kaligrafického svitku, směr uhlíků v ohništi, servírované sladkosti a dokonce i kapky rosy na okvětních plátcích rostlin.Tady se ocitnete zcela mimo realitu.
Jak tedy probíhá čajový obřad?
Uvnitř čajovny je naprostý klid. Hostitelka připravuje litinový kotlík s horkou vodou na otevřeném ohni. Sedám si pohodlně na tatami naproti ní. Sladký koláček mochi připravený přímo přede mnou zbaví můj čaj hořkosti. Sním ho jako první. Hostitelka mezi tím zalévá namleté lístky nejvybranějšího čaje Matcha. Bambusovou metličkou v misce šlehá nápoj v pěnivý zelený mok. Každý pohyb, každé gesto je dokonale promyšlenou záležitostí.
Oběma rukama beru porcelánovou misku a na důkaz úcty se pokloním své hostitelce.Pomalu si pokládám šálek do levé dlaně a třemi pohyby ho otočím o 180 stupňů.Pak čtyřmi doušky vypiju lahodný obsah. Při posledním loku slabě srknu na znamení, že šálek je prázdný. Pomalým pohybem položím šálek vedle sebe na tatami a znovu se pokloním své hostitelce.Je to mé vřelé díky za potěšení, které mi ta báječná žena mohla poskytnout.
V dávném Japonsku různé klany ovládaly teritoria.Chránily kraj před loupežníky, bojovnými mnichy a různými zoufalci. Ve 12.stol. situace vyvrcholila divokou válkou GEMPEI mezi vůdčími klany. Vítězným klanem byl klan MINAMOTU.Jeho velitel MINAMOTO JOŠICUNE se stal vzorem samurajů a ustanovil je vládnoucí kastou na dalších 700 let.
Postupem času vznikl tzv. BUŠIDÓ, samurajský kodex etiky, chování a strategie.Samurajští bojovníci byli nejen krutými válečníky, nadšenými konzumenty čaje nebo muži s citem pro umění. V neposlední řadě bojovali za čest a to i za cenu sebezničení. Významný rituál poukazující na absolutní loajalitu k pánovi, zahrnoval i porážku sama sebe, tzv. SEPPUKU, hrůzný rituál sebevykuchání. I přes dostupnost střelných zbraní, samurajský bojovník nikdy neztratil úctu k meči.
Bojová umění jsou v Japonsku národním klenotem. Přišla do země z Číny spolu s buddhismem.Základní principy vymysleli mniši, aby se mohli účině bránit na svých cestách.Některá z nich jsou dnes dokonce zařazena do školních osnov.
Bojová umění v Japonsku se dělí na dvě základní skupiny. BUDŽICU "umění válečníka" jako prostředek k získání moci, ochraně majetku a vlastního života. A BUDDÓ "cesta válečníka", bojové umění k zušlechtění sama sebe. Obojí však vyžaduje disciplínu, respekt k učiteli a vztah ke zbraním. Nejde tu jen o fyzickou sílu, ale především o tu duševní a morální.
NEJSTARŠÍM A NEJSLAVNĚJŠÍM UMĚNÍM V JAPONSKU JE KENDŽUCU, UMĚNÍ SAMURAJSKÉHO MEČE.
U NÁS OBLÍBENÝ BOJOVÝ SPORT KARATE MÁ KOŘENY NA OKINAWSKÝCH OSTROVECH PŘED VÍCE JAK 500 LETY:
Bojová umění
Tetování
Tradiční tetování IREZUMI má v Japonsku více jak 10 000 letou historii. Motivy draků, tygrů, jestřábů a jiných zvířat jsou specifickou japonskou záležitostí, která vyžaduje mistra ve svém oboru. I dnes je při tetování využívána tradiční metoda, stejná jako před stovkami let. Použití tetovacího strojku je nepřípustné.
Přestože tetování v Japonsku dosáhlo téměř umělecké úrovně, většinu času bylo v této zemi zakázané. V době EDO bylo tetování využíváno k označení zločinců. Zákaz byl zrušen teprve v roce 1945, to však nijak nezměnilo pohled veřejnosti na celou záležitost.
Této věci neprospělo ani to, že se tetování těšilo a těší velké oblibě u příslušníků japonské mafie YAKUZI. Některé typické vzory se staly rozpoznávacím znamením jednotlivých klanů mafie. Většina příslušníků Yakuzi má tetované téměř celé tělo a každý klan má svého TATTO MASTERA. Pokrytí celého těla trvá v průměru 8 až 12 let.
POKUD VAŠE TĚLO ZDOBÍ TETOVÁNÍ, NEVYSTAVUJTE HO V JAPONSKU ZBYTEČNĚ NA ODIV. V OPAČNÉM PŘÍPADĚ SE DOČKÁTE NEGATIVNÍCH REAKCÍ.
Kaligrafie
Kaligrafie je písmo v tradiční umělecké formě a v Japonsku se těší velké oblibě a úctě.
Cesta písma, jak se kaligrafii často říká, vyžaduje trpělivost, zručnost a hlavně tvrdý tréning.
Až do první poloviny tohoto století se znaky psaly výhradně speciálním štětcem za použití inkoustové tuže a pečetního vosku.Dnes se využívají v kaligrafii dokonce i pera. Pravdou však je, že jemné detaily štětce jsou tužkou nebo perem nenapodobitelné a tak je tradiční metoda stále ceněna.
V japonské kaligrafii existuje několik stylů písma. Nejvyužívanějších je základních pět.
Nejkrásnější a nejsložitější je styl SÓŠO. Jde o mistrovský, tzv. trávový styl a existuje jen malá hrstka mistrů v Japonsku, kteří v něm dokáží psát nebo dokonce číst.
Takový umělci jsou ceněni zlatem.
DOPRAVA V JAPONSKU
Vlaky a metro
Rozsáhlá síť hromadné dopravy je nejpřesnější a nejrychlejší dopravou na světě, bez které by se japonci rozhodně neobešli.
Přes počáteční paniku evropana, není tak zmatená, jak se na první pohled zdá.Vše je pečlivě označeno. Každý ŠINKANSEN, VLAK i METRO má svoji barvu i písmenko a jeho směr fronty je pečlivě označen až k nástupišti.
Jen si dejte pozor ať jste na nástupišti včas a stojíte na správné barvě. Doprava jezdí na minutu přesně.
Autobusy
Autobusy jsou stejně přesné jako vlakové spoje. Pravděpodobně je využijete hlavně v menších městech nebo na vesnicích.
Počítat ale musíte s tím, že většinou si nesednete a občas se Vám nepodaří nastoupit.
Taxi
Luxusně vybavené taxi jsou určitě parádní záležitostí.
Bohužel v přeplněných velkoměstech, kde jsou dopravní zácpy na denním pořádku ve dne i v noci, tak nějak postrádají smysl.
Zbytečně ztratíte spoustu času. Raději se projděte nebo jeďte metrem.
Kola
Pokud máte odvahu a nebojíte se provozu, jezděte klidně na kole.
Myslete ale na to, že všechny dopravní prostředky jezdí stejně tak jako ve staré dobré Anglii, nalevo.
JR Passy
Do japonské dopravy budete muset investovat. Je to celkem nákladná záležitost, ale pokud chcete vidět Japonsko, nic jiného Vám nezbývá.
Určitě si pořiďte JR PASS ještě před cestou. JAPANESE RAIL PASS koupíte u nás ve Student Agency a umožní Vám cestovat bez omezení.
V době našeho pobytu stál JR pass na týden 224 Euro a na 14 dní 357 Euro.
Pozor, některé společnosti pasy neuznávají.
Pokud pas ztratíte, je nenahraditelný.. Nikdo Vám duplikát nevystaví a budete muset zaplatit každou cestu zvlášť.
Ubytování v Japonsku
Ubytování v Japonsku je specifickou záležitostí stejně jako vše ostatní v této zemi. Pokud nejste ubytovaní v některém z luxusních hotelů, budete mírně řečeno zaskočeni velikostí pokoje. Většinou jsou hotelové pokoje tak maličké, že se Vám nepodaří otevřít Váš kufr jinde, než na posteli.
Kdekoli však budete ubytováni, můžete se spolehnout na absolutní čistotu a ve většině pokojů pro Vás bude připravena kvalitní kosmetika včetně pleťových masek a kimonových pyžam na spaní. Na ty však příliš nespoléhejte, jejich velikost neodpovídá evropským standardům.
KAPSLOVÉ HOTELY
Za zkoušku stojí i ubytování v některém z kapslových hotelů. Ubytování v prostoru tak maličkém je velkým zážitkem a v Japonsku se těší velké popularitě. Navíc jeho cena je směšná.
Jednotlivé kapsle jsou napojeny na sebe, v každé kapsli je pouze lůžko, noční stolek a televize. Kromě turistů jsou tyto hotely hojně využívány businessmany, kteří se nechtějí po náročné práci vracet domů.
RIJOKANY
Nejkrásnější ubytování s pravou japonskou atmosférou zažijete v některém z tradičních rijokanů. Ubytování se řídí výhradně japonskými tradicemi. Na podlaze bude tradiční rákosová rohož tatami, na ní malý stolek s polštáři a čajovou soupravou. Pokoj je většinou zdobený ikebanou nebo japonskou keramikou. Spát budete na matraci futon. Součástí ubytování bývají slavné, několikachodové, tradiční večeře. Většina rijokanů má i své vlastní zahrady a lázně onsen. Za nás jednoznačně nejkrásnější rijokany najdete v Kjótu.
LOVE HOTELY
Hotely pro zamilované stojí většinou na okraji zábavní čtvrti a těší se velké popularitě u zamilovaných párů. Často jsou love hotely jediným východiskem, jak si mladí a zamilovaní mohou užít chvilku soukromí.
Hotely vypadají jako pohádkové zámky z Disneyho filmů. Jak název napovídá, slouží výhradně párům. Uvnitř najdete tématické pokoje, výřivé vany, zrcadla a vše ostaní, co by mohlo podnítit Vaši fantazii.
Přestože množství lidí v hromadné dopravě je až fascinující a občas se budete i mačkat, pozor! Japonci ve frontách nikdy nepředbíhají a mohlo by je to hrubě urazit.
Na vlak nebo šinkanzen vždy jděte s časovým předstihem.Všechny dopravní prostředky odjíždí přesně na minutu a mohlo by Vám to nepříjemně zkomplikovat život.
Pokud Vám zbývá spousta drobných, využijte je na nákup lístků na metro. Do japonských automatů je nemusíte házet po jedné. Stačí, když vytáhnete hrst mincí z kapes a vhoďte je bez počítání do automatu. Přebytečné mince Vám automat vrátí rychlostí blesku zpět.
Většinou sebou vozím batoh. Na cestu po Japonsku si určitě vezměte kufr na kolečkách. Ať už se vydáte kamkoli, všude najdete pečlivě upravené cesty, uzpůsobené Vašim zavazadlům.Navíc kufr určitě oceníte, až budete na šinkanzen nebo vlak. Stačí ho tlačit před sebou.
Mimochodem situace v kufry v Japonsku vysvětluje konečně vysvětluje zástupy drobných japoneček cupitajícíh s kufry po dlažebních kostkách staré Evropy...
GASTRONOMIE JAPONSKA
Harmonické propojení ingrediencí, kvalitní čerstvé suroviny a do posledního detailu naservírované pochoutky, to vše je japonská kuchyně.
Japonci milují pokrmy syrové nebo s minimální tepelnou úpravou.
Bílé japonské zlato, kulatozrná rýže, čerstvé mořské plody a zelenina, to jsou hlavní ingredience korunované všudypřítomnou sojovou omáčkou, kořenem wasabi a zázvorem.
Ochutnávat japonskou kuchyni je velké dobrodružství. Pravděpodobně narazíte na kombinace surovin, které jste ještě nikdy neviděli.
Pokud neochutnáte čerstvé sashimi na některém z rybích trhů, nebo se nezahřejete horkým ramenem, nepoznáte Japonsko.
CO VÁS MOŽNÁ BUDE ŠOKOVAT
Až Vás bude po ulici honit číšník a vracet Vám zpropitné, nedivte se. V Japonsku spropitné prakticky neexistuje. Raději poděkujte za dobré jídlo a pokloňte se.
Když Vám váš hostitel gurmánsky předloží některou z lokálních delikates v syrovém nebo živém stavu.
Když Vás ze zcela nepochopitelných důvodů zahrnou v restauraci komplimenty za používání hůlek a vy víte, že je to Vaše slabina.
Jídlo v restauracích je často prezentováno odpudivými plastovými modely. Nenechte se odradit. Pořádný účet čekejte tam, kde nenajdete ani modely ani ceny.
Šokovat Vás určitě bude tradiční japonská snídaně.Tác s několika mističkami plnými zeleniny, syrových a živých ryb, miso polévky a rýže je dokonalým požitkem pro oči. Zda je to tak i se žaludkem posuďte sami.
CO MUSÍTE OCHUTNAT
NUDLE
Nudle, nudle a zase nudle ve všech podobách jaké Vás jen napadnou. Studené pohankové SOBA, tlusté nudle UDON nebo třeba smažené rýžové se zeleninou. Vyberte si, co hrdlo ráčí.
RAMEN
Národní posedlost jménem Ramen je jednou ze specialit, které si doma dlouho nedám.Než se v Japonsku zorientujete, bude se Vám zdát, že Ramen je jednou z mála poživatelných věcí. Miska horkého vývaru s pohankovými nudlemi, rybou, řasou, masem, vejci a spoustou dalších věcí je výbornou záležitostí.
SUSHI A SASHIMI
Z mořských plodů v Japonsku Vás doslova bude přecházet zrak. Obzvláště z těch živých nebo syrových. Pokud jste si mysleli, že jste je všechny viděly, japonci Vás brzy vyvedou z omylu.Ochutnejte čerstvé suši s wasabi a sojovou omáčkou ŠÓJU. Oblíbenější variantou je tu sashimi. Na tenko nakrájené plátky syrových ryb s lepkavou rýží uspokojí každého gurmána.
HOVĚZÍ Z KÓBE
Nejdražší hovězí maso na světě je z plemene WAGJÚ. Vyniká svoji výjimečně jemnou svalovinou protkanou nitkami tuku. Skot se krmí tím nejlepším krmivem a dopřává si masáže.150g porce vychází cca na 200 Euro.
JAKINIKA
Jakinika Vás určitě bude bavit. Japonské BBQ je vyhledávanou záležitostí.Tenké plátky masa se opékají přímo u stolu. Vyberte si gril s uhlíky. Z počátku možná budete mít trochu problém s kouřem, ale určitě to stojí za to.
ÚSTŘICE Z OSAKY
Největší ústřice v Japonsku jsou skutečnou delikatesou.Zaručeně čerstvé je ochutnáte na tržištích.
SMRTÍCÍ FUGU
Fugu je snad nejslavnějším pokrmem. Připravují ji pouze kuchaři se zvláštní licencí. Navzdory hojné konzumaci dochází k úmrtí jen z řídka a většinou vlivem domácí přípravy.I přes správnou přípravu je maso ryby tak toxické, že Vás budou brnět rty. Pokud máte odvahu, Fugu ochutnejte v Osace.
ŘÍZKY Z NAGANA
Po stravě plné ryb a nudlí určitě oceníte křehoučký vepřový řízek obalený v panko strouhance. Je lepší než ten od maminky.
KŘUPAVÉ KOBYLKY
Pražené luční kobylky v sojové omáčce jsou prý oblíbenou starou specialitou prefektury Nagano.
ČERNÉ VEJCE KUROTAMAGO
Vejce vařená v syčícím vulkanickém bahnu v údolí ÓWAKUDANI mají černou skořápku a prý Vám prodlouží život až o sedm let. Ochutnejte, ale nekonzumujte víc jak dvě najednou.
SAKÉ
Saké se vyrábí z fermentované rýže a má od 15 do 18% alkoholu. Chalzený nebo teplý se podává v porcelánových kalíšcích. V mrazivém lednovém počasí je pro japonce skutečným životabudičem.
CO BY JSTE MĚLI VĚDĚT O JAPONSKU
Chcete-li poznat skutečné Japonsko a cestujete-li do země vycházejícího slunce poprvé, investujte do zkušeného, japonsky mluvícího průvodce.Nebudete litovat!!!
Japonci se vyhýbají fyzickému kontaktu. Neznamená to však, že nejsou milí a ochotní Vám v případě potřeby pomoci. Chcete-li jim dát najevo, že si jich vážíte, pokloňte se a nebo se naučte alespoň pár základních frází v japonštině.
Tradiční bílé kloubouky, které nosí nevěsty se jmenují CUNOKAKUŠI . Doslova skrýše pro rohy. Takže pánové pozor na roztomilé japonečky, po svatbě můžete být nemile překvapeni...
Přestože je Japonsko dnes velmi oblíbenou destinací, na své cestě potkáte jen velmi málo evropanů.Na některých místech nebude možné domluvit se jinak, než japonsky.
Při přepravě na eskalátorech se vždy držte po pravé straně tak, aby ti kteří spěchají měli možnost Vás předejít. Jediné město, kde toto pravidlo neplatí, je Nagano, kde nepsaný zvyk po místní olympiádě téměř vymizel.
Čistota toalet po celém Japonsku je fascinující. Ať cestujete kamkoli, budete mile překvapeni. Většina z nich má několik funkcí i vyhřívání a po použití je pokaždé uklizena.
Chcete-li vyzkoušet sexuální turistiku v Japonsku, můžete být zklamáni. Služby většiny zábavních podniků a kabaretů jsou založeny pouze na hře nebo fikci. Ke skutečnému fyzickému kontaktu většinou nedojde.
Japonsko dnes
Pokud budete mít možnost mluvit s místními lidmi, určitě brzy uslyšíte slovní spojení "MY JAPONCI". Jakkoli to zní nabubřele, japonci to tak necítí. Samozřejmně jsou náležitě pyšní na svoji neobyčejně bohatou kulturu a tradice. Co je ale naprosto odlišuje od okolního světa, je způsob jejich uvažování.
Naprostá izolace v průběhu dějin způsobila, že i dnes je po celém Japonsku pouze 1,2% zahraniční populace.Navíc jediná konfrontace mezi Japonskem a západem v historii přinesla japoncům jen negativní zkušenosti.
Proniknout a pochopit tak skutečné uvažování a kulturu je složité i v dnešním moderním světě. V každém případě vyspělé technologie, karaoke, ani kreselené seriály, jak je známe my, nezachycují pravou podstatu tamnějších obyvatel. Proto i dnes nám slovní spojení, my japonci, zůstává tak trochu tajemstvím a záhadou.
Práce v Japonsku
Japonský smysl pro práci je legendární.Japonci věří, že pokud budou pracovat s největším pracovním nasazením, psychické i zdravotní problémy se jim vyhnou. Když ale přestanou pracovat, byť jen na několik dní, brzy si je nemoc najde.
Většina obyvatel ve městě pracuje 6 dní v týdnu, cestují do zaměstnání více jak 3 hodiny denně a pracují cca 10 hodin denně. Pokud vůbec jezdí domů, žena i děti už většinou spí. Navíc zaměstnanci jsou ke svým firmám naprosto loajální a proto zůstávají v zábavních podnicích nebo barech se svými kolegy a nadřízenými dlouho do noci.
Pokud je v průběhu života nestihne KARÓŠI, smrt z přepracování, odcházejí do důchodu v 60ti letech. Je to problematické období v životě každého japonce.Rodiny se v průběhu života naprosto odcizí, senioři pak často propadají alkoholu, herním automatům a stávají se z nich bezdomovci. vláda se snaží tomuto problému čelit zakládáním tzv. STŘÍBRNÝCH KLUBů, které důchodcům dovolí pracovat na nízských pozicích např. v dopravě nebo na toaletách. Většina seniorů tuto možnost uvítá.
Vztah muže a ženy
Donedávna bylo v Japonsko možné uzavřít pouze dohodnutý sňatek mezi oběma rodinami.Dnes toto pravidlo neplatí, ale přesto dohodnuté sňatky nejsou vyjímkou. Přesto i dnes je uzavření manželství velmi komplikovanou záležitostí. Seznámení mezi mužem a ženou je vzhledem k naprostému pracovnímu vytížení velmi složité. Navíc japonští muži jsou v namlouvání velmi plaší . Ženám tak nezbývá nic jiného než čekat a doufat.
Když už se tedy podaří uzavřít sňatek, stres a vyčerpání z práce, naprostá loajalita k firmě, nedostatek soukromí a netolerance antikoncepce často způsobí, že mezi sebou žijí manželé jako bratr a sestra.
Naproti tomu na vesnicích a v menších městech žije muž a žena v tradičním svazku. V dnešní době se upustilo od dominance mužů.Stále často však žijí i tři generace pod jednou střechou. Muž pracuje a tradiční žena vládne pevnou rukou celé domácnosti, vychovává děti a spravuje veškeré účty.
Za určitých okolností může být toto soužití šťastné. Bohužel pro japonce, více jak 70% populace žije ve městech.
DUCHOVNÍ CESTA JAPONSKEM
Přestože více jak dvě třetiny japonců jsou nevěřící, náboženské učení a obřady jsou pro ně součástí národní kultury a uznávaného životního stylu. Nadnárodní firmy posílají své mladé zaměstnance do zenových klášterů, aby se tu připravili na náročné pozice vrcholných managerů význačných firem.
Pokud i vy toužíte utříbit si svoje myšlenky, naučit se schopnosti soustředění a sebeovládání, nebo chcete-li dokonale zvládat všechny své životní překážky a obavy, využijte některý ze zenových kláštěrů přístupných i cizincům.
Nemusíte být buddhistou, stačí jen, když tomuto učení otevřete svoje srdce. Zenový buddhismus totiž není jen klidnou meditací, ale i vojenským drilem, který se Vám v životě bude hodit.
Ať již vcházíte do meditační haly, nebo rovnáte oblázky na chodníčku, každý pohyb i každé gesto má svůj smysl. Vše je součástí staletími prověřených rituálů. Cizinec, který tuto tradici nezná, by se měl absolutně podřídit okamžiku, aniž by o tom přemýšlel.
Klášter Eiheidži
Klášter EIHEIDŽI v prefektuře FUKUI je jedním ze dvou hlavních buddhistických klášterů školy SOTÓ, tzv. měkké školy zenu.
Je jedním z mála míst v Japonsku, kde jako cizinec můžete být svědkem živého buddhismu.
Klášter založil v roce 1244 mnich DÓGEN.Vadilo mu politikaření mnichů po celé zemi a nabádal své žáky k návratu meditace v sedě, tak jak to kdysi dělával Buddha.
Chrámové budovy umístěné ve strmém svahu i údlí jsou téměř zarostlé bambusem a staletými stromy. Působí poněkud zvláštně tajemným dojmem a místo přímo vyzývá k zamyšlení se samo nad sebou. Jako návštěník máte pouze dvě možnostijak nahlédnout pod pokličku života v klášteře.
Můžete se ubytovat v nedalekém luxusním hotelu nebo se ubytovat v jednoduché ubytovně a prohlédnout si prostory kláštera i některou z ceremonií.
Nebo být odvážnější a okusit zenový buddhismus na vlastní kůži.Právě tady máte možnost absolvovat 3-5 dní intenzivní zenové meditace zvané SESŠIN.
