top of page
NEHOSTINNÁ I POHOSTINNÁ
POZNÁVACÍ ZÁJEZDY PO SARDINII NA MÍRU PRO JEDNOTLIVCE, SKUPINY I FIRMY
KONTAKTUJTE NÁS
Bělostné pláže, opuštěné laguny, tyrkysově modré moře, luxusní resorty, kvalitní víno a vyhlášená středomořská kuchyně. To vše je Sardinie a tak jsme si ji také představovaly. Bože, jak hluboce jsme se zmýlily.
Východní Sardinie nám nabídla mnohem víc, než bychom kdekoli jinde po Evropě hledaly.
Tak jaká tedy ve skutečnosti je?
Drsná, mystická a čarovná. Od pradávna zkoušená přírodou i nájezdy jiných civilizací. Nehostinná i pohostinná. S tvrdou slupkou a laskavým jádrem. Země Nuraghů, Obrů a Čarodějnic.
HISTORIE SARDINIE
"TEN, KDO PŘICHÁZÍ PŘES MOŘE JE ZLODĚJ." staré sardské přísloví.
Okolo roku 1855 př.n.l. se na Sardinii objevují první známky civilizace slavných Nuragů, Odkud přišli a kdo vlastně byli ? Jejich původ je dodnes opředen tajemstvím. V každém případě vliv jejich kultury nesmazatelně poznamenal celý ostrov. Nuragové po sobě na Sardinii zanechali megalitické stavby, posvátné studny nebo mystické hrobky. Některé tradice a zvyky, které se tu dodržují po celé generace, mají pravděpodobně kořeny právě v posvátných rituálech Nuraghů.
Záhadná civilizace by pravděpodobně žila v horách Sardinie dodnes a věnovala se zemědělství a pastevectví. Okolo roku 1100 př.n.l. tito mírumilovní lidé však museli čelit vpádu Féničanů. O 500 let později Kartagincům i Římanům. Nejhorší časy však Sardové měli před sebou. V 6.sto.n.l. se Sardinie stala součástí Byzantské říše a od poloviny 11.stol. čelila země neustálým nájezdům Saracénů. Ti si nakonec ostrov celý podrobili a Sardové se ve strachu stahovali daleko do vnitrozemí.
Postupem času se Sardinie ocitala v moci Aragonců, Katalánců a Savojské dynastie.
V roce 1946 abdikoval král Vittorio Emanuele III. a Sardinie se stala součástí Italské republiky.
Nabízí se napsat působivá a pestrá historie. To skutečně fascinující se však stalo dávno před tím než byly postaveny Nuragy, než ke břehům Sardinie připlula první loď Féničanů, než Saracéni vytáhli meče proti vyděšeným pastýřům a než Janované postavili první přístav.
Před 13 miliony lety se ze západní části euroasijské pevniny odtrhl obrovský blok a silné proudy tehdejšího praoceánu Thetys jej unášely daleko na východ až do dnešního Thyrénského moře. Uplynulo několik dalších miliónů let než se Sardinie vlivem tektonických desek, podmořských sopek a dalších sejsmologických vlivů vynořila z moře.
Již v dobách neolitu se v rozsáhlých jeskyních systémech Sardinie schovávali pravěcí lidé před nepřízní počasí. 7000 let př.n.l. se na ostrově usadili lidé neznámého původu. Tzv. Ozierové začali obdělávat půdu a věnovali se pastevectví. Daleko před Nuragy se v horách rozvinul silný kult čarodějnic, které uctívaly Bohyni matku. Tato vyspělá civilizace je stále obestřená tajemství a čeká na své objevení. Svět čarokrásných divokých končin, záhadných kultur, megalitických staveb, nepřístupných lesů a hor, posvátných studní a mystických náhrobků je záhadou i důkazem časů, kdy svět byl ještě v počátku.
NURAGY A NURAGOVÉ
Sardinie je protkaná záhadnými stavbami Nuragů. Kamenné věže, z nichž nejstarší byly vybudovány před více než 2000 lety př.n.l. dosahují výšky až 17,5m a jsou zapsány na seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Dodnes není jasné k čemu tyto stavby sloužily. Jisté však je, že byly vybudovány na nepřístupných místech v horách daleko od moře. Můžeme se jen dohadovat, že Nuragové tak předcházeli případné hrozbě nákazy malárií, která byla v té době u moře běžnou záležitostí. Podle italských archeologických výzkumů jich nejméně jednou tolik spočívá pod zemí. I odborníci jsou však bezradní a o jejich účelu jen spekulují. Mohlo se jednat o obydlí, strážné věže, hrobky, chrámy, nebo plnily ochranné účely. Odborníci se přiklánějí k názoru, že stavby měly kultovní význam. Všechny věže jsou orientovány na jihovýchod a jejich okna jsou směrována podle hvězdicovitého uspořádání. V některých z nich jsou dokonce akustické kanály a poblíž posvátné studny.
Tajemství jejich vzniku tak nadále zůstává na fantazii nás všech.
NEJKRÁSNĚJŠÍ PLÁŽE VÝCHODNÍ SARDINIE
Pláže na Sardinii jednoznačně nemají v celé Evropě konkurenci. Sněhově bílé oblázky, křišťálově čistá voda, zátoky a jeskyně v kontrastu s barvami tyrkysu jsou často přirovnávány k vyhlášeným plážím Karibiku. Dovolíme si nesouhlasit. Tady to příroda skutečně neodflákla. Zátoky schované ve skalách, temné mořské jeskyně, vápencové a často osamocené i obtížně přístupné pláže Vás nepřestanou okouzlovat. Můžete trávit celý den jejich objevováním a stejně nebudete mít dost. Každá z nich je jiná a při troše štěstí na ní bude jen pár lidí z okolních lodí.
GOLFO DI OROSEIZáliv Orosei je nejpodivuhodnější a nejkrásnější kout na celé Sardinii. Nejvyhlášenější pláží celého pobřeží je slavná Costa Smeralda. My jsme se rozhodly nepodlehnout turistickému nadšení a objevovat ty menší, lidmi tolik neokupované zátoky. Lemované pohořím Supramonte jsou pláže někdy obtížně přístupné, některé z nich dokonce pouze z moře. Rozhodně však nepostrádají nezamněnitelné kouzlo míst, kde příroda stále ještě hraje hlavní roli.Na plavbu se můžete vydat z přístavu v Arbataxu. Plout můžete lodí nebo motorovým člunem. Přestože se nám do člunu z počátku nechtělo, pro objevování některých míst a jeskyní se nám nakonec zdál o něco praktičtější. Ať už si vyberete kteroukoli z variant, naskytne se Vám neobyčejná podívaná na celý záliv. Proplouvat budete kolem skal, zátokami a podívat se můžete i do některé z jeskyní. Obdivovat můžete skalní jehlu Pedra Longa, vegetaci podél pobřeží nebo horské kozy, které skotačí po skalách jako kamzíci.
CALA LUNA - měsíční zátoka je pokrytá drobnými býlými oblázky. Obklopená je systémem mořských jeskyní se sladkovodním jezerem a celou atmosféru dokreslují obří vápencové kameny.
CALA MARIOLU-zátoka zlodějů je pojmenována podle tuleňů, kteří tu čekali na rybáře, aby jim ukradli jejich úlovek. Dno zátoky je skalnaté a z moře vykukují malé ostrůvky. Na své si přijdou i vyznavači šnorchlování. Podmořský svět je tu bohatý a obdivovat rybky můžete i na mělčině. Mariolu Vás uhrane.
CALA GOLORITZE - barevná zátoka je nejpopulárnější pláží. Přístupná je pouze po náročném sestupu z hor. Lodě ke břehům nesmí připlouvat, ale můžete na ni doplavat. Zátoka je nádherná, ale za nás velmi frekventovaná.
CALA BIRIOLA - pláž s vápencovým pískem hraje všemi barvami modré. Při plavání můžete obdivovat jalovce rostoucí ve skalách nebo kamenné klenby vykukující z vody.
NA MOŘE SE VYDEJTE HNED PO RÁNU. SLUNÍČKO PŘESTÁVÁ V ZÁTOKÁCH SVÍTIT PO TŘETÍ HODINĚ A PŘIŠLI BY JSTE O JEDINEČNOU PALETU BAREV, TOLIK TYPICKOU PRÁVĚ PRO SARDINII.KDYŽ BUDETE MÍT ŠTĚSTÍ MůŽETE POZOROVAT DELFÍNY SKOTAČÍCÍ U POBŘEŽÍ. PODÍVANÁ, KTERÁ NIKDY NEOMRZÍ.
JESKYNNÍ SYSTÉMY SARDINIE
Sardinie se pyšní unikátními jeskynními systémy a láká nejednoho spaleontologa i zkušeného potápěče. Nabízí jedinečnou škálu podmořských jeskyň, rozsáhlých vápencových útvarů v horách nebo pohádkových krasových systémů z nichž některé jsou dostupné pouze z moře. Mnoho z nich je stále ještě neobjevených nebo neprobádaných. Jiné jsou alespoň z části přístupné turistům. Fascinující je nejen jejich rozmanitost, ale i stáří. Mnohé z nich vznikaly už v období čtvrtohor.
My jsme si prohlédly dvě z nich. Přestože jejich návštěva vyžadovala trochu té fyzické námahy, pevnou obuv a větrovku, bez téhle podívané by naše objevování východní Sardinie nebylo kompletní.
GROTTA DE BUE MARINO
Jeskyně tuleňů je ukrytá v malebném zálivu Orosei a je přístupná pouze z moře. Některé zdroje uvádějí, že je možné se do jeskyně dostat přes vápencové útvary po souši. Upřímně si nedokážu představit jak a proto jsme volily přístup z moře. Člun Vás doveze ke skalnímu útesu a odtud budete krátce stoupat po strmých schodech ve skalách až k jejímu vchodu. Rozprostře se před Vámi jedinečná krasová oblast, snad jedna z nejkrásnějších v Evropě. Celý jeskynní systém je dlouhý bez mála 20km. Zpřístupněná pro veřejnost je pouze její část. Obdivovat budete jedinečné geologické útvary, podvodní řeky a jezera, stalagmity i stalagnity nejrůznějších tvarů a velikostí. Budete žasnout nad neuvěřitelnou fantazií přírody a rozmanitostí jednotlivých síní. Na některých místech stalaktity jako by byly vytvořeny z bílého vosku, jinde připomínají kaktusy nebo třeba slavnou Sagrada Familia. První, severní větev byla turistům zpřístupněna v roce 1954. Návštěvníky provázeli místní pastýři a rybáři s pochodněmi. Trochu litujeme, že nemáme možnost projít si jeskyni v padesátých letech.Historie místa je fascinující. Jeskyně nese název podle tuleňů, kteří tu přiváděli na svět svá mláďata. Některé jejich kosterní pozůstatky sahají až do období čtvrtohor. Tento druh tuleně přežil dobu ledovou. Co však nepřežil je lidský zásah. Kvůli vlivu člověka byli tuleni přinuceni zůstat pouze v jeskyni. Nedostatkem světla a pářením pokrevních příbuzných vymíraly celé kolonie těchto nádherných zvířat. Poslední z nich uhynul v roce 1975.Určit přesné stáří jeskyně je zatím nemožné. Jediné, co dnes víme, je že některé z její části existovaly již před 2miliony lety. Podle nejnovějších výzkumů, člověk navštívil jeskyni už před neolitem. Uf.
GROTTA SU MARMURI
Jeskyně Su Marmuri je ukrytá ve vápenitém masivu v horách, nedaleko městečka Ulassai. Samotná cesta horami po slavné silnici SS 125 je jedinečným zážitkem. Proslulá klikatá silnička Vám nabídne úchvatný pohled na krajinu a stoupat po ní budete do takové výšky, až se Vám zatočí hlava. Určitě se po cestě zastavte v Ulassai a navštivte malou textilní továrničku Su Marmuri cooperativa tessile. Obdivovat můžete ruční výrobu vlněných koberců, drhaných ubrusů a dalších textilních výrobků s typicky sardinskými motivy, které navrhla slavná rodačka tohoto horského městečka, výtvarnice Maria Lai. Z parkoviště k jeskyni budete stoupat do výšky 880 m nad mořem. Odměnou Vám bude otevřený pohled do útrob země. Jako by se tu svět od čtvrtohor nezměnil. Do nitra se dostanete po strmých, velmi kluzkých schodech. Jeskyně je dlouhá 850 metrů a její síně jsou o hodně větší než v grotta de Bue Marino. Prohlédnout si můžete "Velkou síň", "Kaktusový dóm", "Netopýří jeskyni." nebo třeba "Malou jezerní chodbu." V jeskyni žije největší kolonie netopýrů na ostrově.Po cestě nahoru si můžete představovat, jaký byl život v nehostinných dobách pravěku.Teplota v jeskyni se po celý rok pohybuje okolo 10 stupňů. Kromně pevných bot si ted y nezapomeňte do batohu přibalit i větrovku.
NEJKRÁSNĚJŠÍ TREKY VÝCHODU
Sardinie je plná okouzlujících turistických tras, náročnějších treků i výstupů vhodných pro zkušené horolezce. Nepodniknout alespoň jeden takový výlet v průběhu pobytu by byl skutečný hřích. Východ Sardinie je jedním z nejdivočejších a nejizolovanějších míst Itálie. Pokud tedy najdete odvahu a vydáte se na některý z nich, odměnou Vám budou neopakovatelné pohledy na surovou a lidskou rukou nedotknutelnou přírodu.
Než ale zvolíte některou z tras, dobře se informujte o její obtížnosti. Zdolat některá místa je fyzicky velmi náročné. I přesto, že se může jednat o zdánlivě krátké úseky, některé z nich vyžadují zkušeného průvodce nebo dokonce horolezeckou průpravu. V každém případě se i na jednoduché turistické trasy vydejte v kvalitní trekové obuvi, s potřebným vybavením a dostatkem pitné vody. Nezapomeňte i na to, že v horách bývá často i v létě větší zima a počasí může být proměnlivé.
SANTA MARIA NAVARRESE - PEDRA LONGA
Cesta začíná na vrcholku horského městečka Santa Maria Navarrese. Oproti Gorropu je tohle nenáročná turistická trasa, kterou by měl zvládnout každý. Dlouhá je 4,5km a vede horskými stezkami podél celého pobřeří až ke skalní jehlici Pedra Longa. Trasa trvá 1,5-2hodiny a obdivovat na ni můžete výhledy na skalnaté útesy, azurově modré moře i horské průsmyky z výšky až 600m nad mořem. Čím víc se budete blížit k cíli, tím lépe budete rozeznávat barevné tečky na stěnách skalního převisu Pedra Longy. Určitě se neubráníte obdivu nad odvahou horolezců, kteří zdolávají její vrchol.
Celá trasa je značená červenými puntíky na skalách nebo kamenech. Někdy však nejsou značky úplně dokonalé, a tak Vám orientačním bodem může být právě vrcholek vzdálené Pedra Longy, který na Vás vykukuje při každé příležitosti. Terén je převážně kamenitý a na některých místech počítejte i s nenáročným stoupáním. Místy jsou pěšinky velmi úzké s hlubokými srázy bez jištění. Lidé, kteří nemají rádi výšky nebo trpí závratěmi, by měli cestu zvážit. Pro mě to tedy byla velká výzva.
TREK DO KAŇONU GORROPU
Je jedním z náročnějších treků východní Sardinie. Cesta ke kaňonu vede přírodní rezervací přes soutěsku Gola di Gorropu. Soutěska vznikala miliony let a je dlouhá 5km. Při pohledu shora připomíná písmeno S. Samotný kaňon je pak skutečným přírodním zázrakem. Je prý nejkrásnějším a nejhlubším kaňonem v celé Evropě. Zatímco výška stěn dosahuje na některých místech až 450m, na nejužším místě je široká pouhých 5m. Díky tomuto nepoměru vytváří jedinečnou přírodní podívanou. Efekt, který Vám doslova vezme dech.
Cesta ke kaňonu je poměrně náročná a zdlouhavá. Vybírat si můžete ze tří cest. Ti méně odvážní se vydají turistickou trasou od Arzabridge sÁbba na zhruba dvou hodinovou cestu kamenitým terénem podél řeky Flumineddu. Cestou zpátky mohou využít jeepy a vyjet klikatými pěšinkami v horách. I to je skutečný zážitek.
Ti odvážnější se vydají trasou po stezce Baccas Gorropu trekking. Trasa je dlouhá 12km a počítejte s tím, že místy se nevyhnete skalnímu lezení. Terén je obtížný, kamenitý a na některých místech kluzký. Navíc budete neustále klesat. Převýšení necelých 600m. Obtížnost 6b. Tento terén je pro fyzicky zdatné jedince. Odměnou Vám budou výhledy drsné přírody, které znáte možná jen z fotografií. Obdivovat můžete vrcholy vysoké přes tisíc metrů, průrvy, jeskyně, hluboké propasti, mohutné korkové duby, stovky let staré olivovníky, vysoké jalovce a pozůstatky kamenných nuraghských vesnic. Do ticha budou zvonit zvonce polodivokých koz a když budete mít štěstí uvidíte třeba i orla skalního nebo muflony. Počítejte, že půjdete pět hodin a možná i déle.
Třetí možnost sestupu do kaňonu je vhodný pouze pro horolezce s potřebným vybavením. Obtížnost 8b.
GORROPU SKUTEČNĚ STOJÍ ZA TO. NEŽ ZVOLÍTE JEDNU Z CEST, JEŠTĚ JEDNOU ZHODNOŤTE SVÉ SÍLY A MOŽNOST POPROSIT O POMOC ZKUŠENÉHO PRůVODCE. SNADNO BY SE VÁM MOHLO STÁT, ŽE CELÝ VÝLET BY VÁM POKAZILO ŠPATNÉ ROZHODNUTÍ. My jsme zvolily trasu Baccas Gorropu trekking, rozhodně by jsme se ale nestyděly za jednodušší variantu.
CALA GOLORITZE
Asi hodinu a půl dlouhé klesání horským terénem plné nádherných scenérií začíná u Su Porteddu. Na konci cesty by Vám odměnou měla být jedna z nejkrásnějších pláží východní Sardinie Cala Goloritze s nedalekou jeskyní. Pokud se rozhodnete vydat k pláži, je dobré si předem vyjednat rezervaci. U vchodu se budete muset zaregistrovat a počet míst na pláži je omezený. Zážitkem je především samotná cesta dolů na pláž, obzvlášť na konci, kde sestupujete po strmých schodech z kmenů olivovníku přímo ze skály dolů. Celou zátoku obdivujte hlavně z výšky. Neskutečný pohled Vám možná na konci pokazí množství lidí, kteří se pak budou tísnit na malém prostoru. Přestože jsme pláž navštívily v době, kdy byla sezóna u konce, jen velmi těžko jsme hledaly místo, kam položit ručník. Pláž je přístupná pouze sestupem. Žádné lodě ani čluny sem nesmějí připlout. Proto počítejte i se zpátečním výstupem, který může trvat mnohem déle. Trek stál rozhodně za to. Na koupání bychom za nás bychom volily některou z méně známých pláží dostupných po moři.
SARDINSKÁ POHOSTINNOST
Sardinská pohostinnost je proslulá. Sardové milují jídlo, rádi ho připravují a nejraději ze všeho se scházejí u prostřeného stolu. Jezte, pijte a ochutnávejte při každé příležitosti. Posaďte se do některé z restaurací na pobřeží a vychutnejte si čerstvé ryby a mořské plody. Zajděte si na večeři do města a objednejte si proslulé těstovinové jídlo. Zajeďte do hor a objednejte si tradiční pastýřské pokrmy. Navštivte některou z farem a ochutnávejte vyhlášené sýry a uzeniny. Nebudete litovat.
Nesmíte vynechat sardinky s pikantní náplní, zapečené se sýrem a chlebovou drobenkou. Jehněčí ragú s planým fenyklem. Sladké mandlové pečivo s anýzem, skořicí a hřebíčkem. Čerstvé mušle, langusty, úhoře a mořské ježky nebo selátko pečené na ohni z jalovcového dřeva s myrthou a vavřínem.
CO MAJÍ SARDOVÉ NEJRADĚJI
PANE CARASAU tradiční, průsvitné chlebové placky mají vysokou trvanlivost. Různé oblasti mají svůj vlastní druh chleba. Je to tradice, na kterou si Sardové potrpí a zřejmně původně souvisela s náboženskými obřady. Křupavý chléb byl ideálním pokrmem pro pastevce, kteří dlouho pobývali v horách. V mnoha rodinách se stále ještě peče doma a rodinný recept se dědí z generace na generaci.
PECORINO SARDO nahořklý ovčí sýr smetanové barvy s hnědou kůrkou je sýrem pastýřů a má na Sardinii neuvěřitelnou tradici. Zraje 5let a více Sýr má výraznou a nezaměnitelnou chuť a je jen zdánlivě podobný Pecorinu Toscana. Podává se i jako dezert, zapečený na křupavém chlebu a politý medem.
ZUPPA DI COZZE srdce každého milovníka mušlí zaplesá. Nejedná se však o polévku z mušlí v pravém slova smyslu. Na stůl dostanete obrovskou mísu slávek marinovanou v rajčatové omáčce a bylinkách.
CARRAXIAU je jednou z nejvyhlášenějších sardinských specialit. Legendární pečení v zemi, v jámě na žhavých uhlících má svoji historii. Tato neobvyklá úprava pochází z časů, kdy na Sardinii bývaly běžné krádeže dobytka. Zloději tak schovávali svůj lup.
TĚSTOVINY, TĚSTOVINY A ZASE TĚSTOVINY bez nich se sardinská kuchyně neobejde. Většina z nich nevypadá Italsky a mají typicky sardský tvar.V restauracích i rodinách se většinou vyrábějí čerstvé. MALLOREDDUS - drobné těstoviny ve tvaru mušliček jsou nejlepší k ragú z divočáka. FREGOLA - droboučké perličky těstovin vypadají jako větší cous cous a báječně chutnají s mořskými plody. CULINGIONIS - taštičky ve tvaru větších slziček jsou plněné ricottou, fenyklem, polité omáčkou z rajčat a paprik a sypané pecorinem.
CASU MARZU ZAKÁZANÁ POCHOUTKA NEBO SHNILÝ KUS SÝRA?
Jedinečný, diskutovaný, pro gurmány i odvážlivce. Prostě sýr, který vypadá jako by ho už někdo jedl. Vyrábí se z místního sýra Pecorino Sardo a jeho výroba trvá 2-3 měsíce. Do Pecorina jsou záměrně nakladené vajíčka larev sýrohlodky drobné. Pochutnat si na něm můžete ve stádiu nejvyššího rozkladu a to i s larvami. Necháte-li ho zrát příliš dlouho, získáte nehybný a toxický sýr. Jeho konzumace vyžaduje jistý díl odvahy a sebezapření. Konzumujte ho rychle a kousejte. Má krémovou konzistenci vynikající štiplavou chuť a bude křupat. Na Sardinii je považován za afrodiziakum. Evropská unie se nedávno proti výrobě Casu Marzu tvrdě ohradila a postavila sýr mimo zákon. Díky tomu se sýr těší nebývalé popularitě a je žádanou pochoutkou pro gurmány po celém světě.
MYSTICKÁ MÍSTA VÝCHODNÍ SARDINIE
OBŘI NA SARDINII
O obrech na Sardini existuje mnoho pohádek a mýtů. O tom, zda je toto tvrzení jen výplodem lidské fantazie nebo se zakládá na pravdě se můžeme jenom dohadovat. Sardiňané toto tvrzení respektují a na své údajné předky jsou náležitě hrdí. Prazvláštní monumentální hrobky ukryté hluboko v horách jsou toho jedinečným důkazem. Tumbas de los gigantes jsou fascinující. Jejich stáří se odhaduje na 2000 let př.n.l..Jenotlivé obelisky tvoří ochranou a magickou funkci a při pohledu na ně mi běhá mráz po zádech.
Uvádí se, že původní obři měřili něco okolo 4,5m. Podobné nálezy s obřími kosterními pozůstatky se našly třeba v Mexiku, Aténách nebo Africe. Výzkum těchto míst však stále patří na seznam tzv."zakázané archeologie". Je to skutečně jen pohádka pro děti? Vzpomeňte na věděcké nálezy živočichů v pravěku. Obří vážky, kolosální dinosaury i monstrózní ryby. Proč by i člověk nemohl mít jiné rozměry?
ČARODĚJNICE
O existenci kultu čarodějnic existují na Sardinii vědecké důkazy. Možná to nebyly ty čarodějnice, které známe z pohádek. V každém případě se jednalo o velmi silný kult kultury Ciriaco, která se objevila na Sardinii někdy 3400 let př.n.l. tedy ještě před slavnou dobou Nuraghů. Na ostrově bylo nalezeno přes 2000 hrobek. Vytesány jsou do skal na velmi nepřístupných místech a často tvoří celé komplexy. Před hrobkami jsou obětní kameny. Samotné stěny hrobek jsou zdobeny složitými spirálami a motivem býčích rohů.
O Ciriaco toho mnoho nevíme. Jisté všakje, že kult se opíral o obřady a rituály spojené s kultem Bohyně Matky a kultem Býka. Mrtví byly odkládáni do jam v zemi, po rozkladu vyjmuti a maso Odřezáno a kosti vloženy do hrobů. Tento sám o sobě temný rituál později převzali i Nuraghové. Prastarý a tajemný kult vymizel brzy po vpádu Féničanů, někdy okolo roku 1100 př.n.l.
KULT SMRTI BYL NA SARDINII OD PRADÁVNA SILNĚ VYVINUTÝ A PŘETRVÁVÁ NA NĚKTERÝCH MÍSTECH PŘES VŠECHNY KULTURY DODNES. ZARÁŽEJÍCIÍ JE I DLOUHOVĚKOST MÍSTNÍCH OBYVATEL V HORSKÝCH VESNIČKÁCH VE VNITROZEMÍ. DOKLADEM TOHO JE I VESNIČKA BAUNEI, KTERÁ SE PYŠNÍ NEJVĚTŠÍM POČTEM OBYVATEL NAD 100 LET V CELÉ EVROPĚ.
NÁHORNÍ PLANINA GOLGO
Na náhorní planinu vyjedete jeepem. Prodírat se budete horskými průsmyky a kamennými cestami až vysoko do hor. Po cestě budete míjet tajemné stavby Nuraghů a do ticha se bude tu a tam ozývat zvuk zvonců místních horských koz. Mezi korkovými duby, oleandry a jalovci se před Vámi rozprostře působivá náhorní planina Golgo. Místo tak tajemné a mystické, že Vás napadná jen jediné slovo. MAGIE. Na planině stojí malý bílý kostelík. Se vší úctou ke křesťanství, vypadá víc než pohansky. Však před kostelem nacházíme nejeden obětní kámen. Průvodce nám vypráví o kozích slavnostech, které se tu konají každý rok. Rituálně tu bývá usmrceno několik desítek koz. Jak křesťanské... Kostelík je obehnán kamennou zdí a vede k němu stará dřevěná branka. Na planině před ním roste několik stovky let starých oliv. Tak starých a velkých, že jsem podobné nikde neviděla. Planina je posetá menhiry, obětními kameny a přímo před kostelem leží jedna z Nuraghských hrobek. Tady to skutečně frčí. Prastará, tísíce let stará energetická pole jsou všude kolem nás. Vliv prastarého kultu je tak silný, že ve mě vzbuzuje pocit, jako bych stála na počátku lidské existence. Pocit, který jsem nikde jinde na světě nezažila. Tím méně bych ho hledala právě v horách východní Sardinie.
CANONAU SARDINSKÝ POKLAD
Cannonau di Sardena DOC, opěvované a vyhlášené červené víno z odrůdy Grenache je skutečným pokladem Sardinie a možnái i receptem na dlouhověkost místních starousedlíků. Grenache je původně odrůdou jižní Francie. Potřebuje horké a suché podmínky, fosilní podloží a trochu toho mořského vánku. Výsledkem je fantastické dominantní víno rubínové barvy s velmi intenzivní vůní švestek, trnek a višní s bohatou chutí. Cannonau má zkrátka svůj nezaměnitelný podpis.
Na Sardinii nenajdete velké vinařské závody a vinaři neprodukují hektolitry vína, tak jak to známe právě třeba z Francie. Většinou se jedná o malá rodinná vinařství a možná i tento fakt přispívá k jedinečnosti Cannonau.
Nejlepší podmínky pro pěstování vína jsou v hornaté oblasti Dorgali regionu Nuoro. Často velmi složitě přístupná místa, kde využití moderní techniky je téměř nemožné, značně omezuje produkci a je stále ještě závislá na lidském potu a pomoci oslíků. I proto si Cannonau zaslouží úctu.
CANTINA DORGALI
Cantina Dorgali je největším vinařským spolkem na Sardinii. Přesto se nejedná o žádný monopol. Spolek byl založen v roce 1953, obhospodařuje více než 200 ha vinic a je jen skupinkou malých vinařů v horách. Má pouze jednoho enologa, který dohlíží na kvalitu a zpracování vína i ideální podmínky tzv."terroir" podobné jako ve Francii třeba u Chateaune du Pape.
V Cantina Dorgali jsme ochutnaly několik vzorků včetně vyhlášeného bílého Vermentina. Víno bylo kvalitní a velmi dobré. Ten pravý poklad nás ale čekal daleko od turistických degustací v malé vesničce Jertzu 500 m nad mořem.
SA PRUNA
AZIENDA AGRICOLA JERZU
Vysoko v nepřístupných horách nad malým městečkem Jerzu v regionu Oglistra leží vinařství Sa Pruna. Je tak maličkaté, že jeho produkce vystačí pouze pro rodinu, její přátele a pár nadšených vinařů, kteří snad jen omylem zabloudí do zdejší lokality. Přesto má toto místo dechberoucí vinařskou historii. První písemné záznamy o zdejším prodeji vína pocházejí z roku 1130 a dokládají starodávné spojení mezi tímto místem a bohatou vinařskou historií. O to víc Vás pak bude šokovat, že pěstování vína i jeho zpracování se tu po celá staletí nezměnila. Nepřístupná místa obdělávají vinaři stále ještě ručně, za pomoci oslíků a dobytka. Jejich nekonečné úsilí a boj s přírodními podmínkami si rozhodně zaslouží obdiv a úctu.
Sa Pruna je rodinné vinařství. Vinice jsou dnes obdělávány dvěmi generacemi vinařů a na celou alchymii dohlíží dědeček. Ten také rozhoduje o vhodném čase sklizně a je tím nejpřísnějším kritikem. Rodina ctí původní řemeslo i tradice a jejich červená vína patří mezi to nejlepší, co na Sardinii vinaři vyrábějí.
Degustace byla kouzelná. Vedl ji majitel vinice Jovan Boi překládala nám jeho dcera Claudie a jeho usměvavá žena Marie přichystala pár lokálních sýrů a uzenin. Někde za rohem pokukoval nesměle syn Michel a čekal na naše hodnocení. Nechceme se pouštět do sofistikovaných debat o kvalitě zdejšího Cannonau. Všechna tato vína byla vyrobena z 100% odrůdy Cannonau. Víno bylo temné, silné a na jeho chuti byla patrná láska vinaře ke každému hroznu, který osobně držel ve své ruce. Jak řekl jeden z našich přátel: "Tady je stále ještě vidět více vína a méně marketingu." Lépe bychom to asi nenapsaly.
ZVYKY A TRADICE NA SARDINII
Zvyky a tradice jsou na Sardinii pevnou součástí každodenního života. Čím víc se vzdalujete od pobřeží a stoupáte do hor, tím víc budete mít možnost ochutnat tu pravou atmosféru. Nejedná se jen o křesťanské svátky, některé tradice mají původ v dobách daleko před křesťanstvím, kde původní obyvatelé ctili ještě kult Matky země. Úcta a pokora Sardů k těmto zvykům, zemi i rodině je stejně silná a neoblomná, jako skály, které se tyčí vysoko nad mořem. O to cennější je i fakt, že tato skutečnost není cizí ani mladým lidem. Objevujte skutečný místní život a třeba Vás pohled donutí trochu přemýšlet i o vlastním původu a skutečných hodnotách života. Není třeba toto recept na dlouhověkost a šťastný život?
Sardové jsou hrdým a houževnatým národem. Dvojnásobně to platí o drsném vnitrozemském kraji Barbagia. Již staří římané nazývali místní obyvatele Barbary a o jejich nezkrotné povaze svědčí i fakt, že se je nikdy skutečně nepodařilo podrobit. Přes velmi těžký život v často obtížných podmínkách si Sardové dokázali zachovat i laskavou tvář. Sardinie je ostrovem svátků, procesí, karnevalů a dalších oslav. Slavnosti jsou neodmyslytelnou součástí života na ostrově. Pestré kostými, bubeníci, maškary v ovčích rounech s dřevěnými maskami, náboženské procesí, jezdecké slavnosti i slavnosti ovcí, to vše Vám rozproudí krev v žilách. Nemůžeme se ubránit pocitu, že většina těchto svátků má pohanský podtext, který přežil na vzdory všem dalším vlivům a náboženstvím.
PODLE STARÉ SARDSKÉ TRADICE BY U SEBE KAŽDÝ MUŽ MĚL NOSIT PASTEVECKÝ NůŽ. NEJEDNÁ SE VŠAK O OBYČEJNÝ NůŽ. PROSLULÉ COLTELLI SARDI JSOU ZAVÍRACÍ NOŽE S OCELOVOU ČEPELÍ A BÝVAJÍ BOHATĚ ZDOBENÉ. RUKOJEŤ JE VYROBENA Z ROHU MUFLONA NEBO BERANA A VYKLÁDANÁ JE KORÁLEM NEBO TŘEBA PERLETÍ. PODLE SARDSKÉ LEGENDY DAROVÁNÍ NOŽE PŘINÁŠÍ NEŠTĚSTÍ. DAROVAT NůŽ MUŽI MůŽE JEN JEHO NASTÁVAJÍCÍ ŽENA, ABY TAK ZPEČETILA JREJICH LÁSKU.
PŘESTOŽE JSOU SARDOVÉ POHOSTINNÍ LIDÉ MUSELI V MINULOSTI ČELIT NEJEN PŘÍRODNÍM PODMÍNKÁM, ALE I CIVILIZACÍM A KULTURÁM OSTATNÍCH NÁRODůM, KTERÉ SI TOUŽILY OSTROV PODMANIT. SARDOVÉ SE TAK STÁLE VÍCE STAHOVALI DO VNITROZEMÍ A STÁVALI SE Z NICH BANDITÉ, ZLODĚJI A REBELOVÉ. JEJICH DRSNÁ A ŽIVOTEM ZKOUŠENÁ POVAHA MĚLA ZA NÁSLEDEK I ČASTÉ SVÁRY MEZI JEDNOTLIVÝMI RODINAMI. ČASTO TAK VZNIKALY KRUTÉ KREVNÍ MSTY, KTERÉ NĚKDY KONČILY I VYVRAŽĎOVÁNÍM CELÝCH RODIN. TY BYLY OBVYKLÉ AŽ DO POLOVINY 20.STOLETÍ.
Ať je to tak či onak. Sardové si zaslouží velkou úctu a pokoru. Přes všechna příkoří nikdy neztratili svoji pravou tvář a nám jen nezbývá nic jiného než doufat, že turistický ruch nezmění to, co se nepodařilo přírodě ani lidem po několik tisíciletí.
CANONAU SARDINSKÝ POKLAD
Cannonau di Sardena DOC, opěvované a vyhlášené červené víno z odrůdy Grenache je skutečným pokladem Sardinie a možnái i receptem na dlouhověkost místních starousedlíků. Grenache je původně odrůdou jižní Francie. Potřebuje horké a suché podmínky, fosilní podloží a trochu toho mořského vánku. Výsledkem je fantastické dominantní víno rubínové barvy s velmi intenzivní vůní švestek, trnek a višní s bohatou chutí. Cannonau má zkrátka svůj nezaměnitelný podpis.
Na Sardinii nenajdete velké vinařské závody a vinaři neprodukují hektolitry vína, tak jak to známe právě třeba z Francie. Většinou se jedná o malá rodinná vinařství a možná i tento fakt přispívá k jedinečnosti Cannonau.
Nejlepší podmínky pro pěstování vína jsou v hornaté oblasti Dorgali regionu Nuoro. Často velmi složitě přístupná místa, kde využití moderní techniky je téměř nemožné, značně omezuje produkci a je stále ještě závislá na lidském potu a pomoci oslíků. I proto si Cannonau zaslouží úctu.
CANTINA DORGALI
Cantina Dorgali je největším vinařským spolkem na Sardinii. Přesto se nejedná o žádný monopol. Spolek byl založen v roce 1953, obhospodařuje více než 200 ha vinic a je jen skupinkou malých vinařů v horách. Má pouze jednoho enologa, který dohlíží na kvalitu a zpracování vína i ideální podmínky tzv."terroir" podobné jako ve Francii třeba u Chateaune du Pape.
V Cantina Dorgali jsme ochutnaly několik vzorků včetně vyhlášeného bílého Vermentina. Víno bylo kvalitní a velmi dobré. Ten pravý poklad nás ale čekal daleko od turistických degustací v malé vesničce Jertzu 500 m nad mořem.
SA PRUNA
AZIENDA AGRICOLA JERZU
Vysoko v nepřístupných horách nad malým městečkem Jerzu v regionu Oglistra leží vinařství Sa Pruna. Je tak maličkaté, že jeho produkce vystačí pouze pro rodinu, její přátele a pár nadšených vinařů, kteří snad jen omylem zabloudí do zdejší lokality. Přesto má toto místo dechberoucí vinařskou historii. První písemné záznamy o zdejším prodeji vína pocházejí z roku 1130 a dokládají starodávné spojení mezi tímto místem a bohatou vinařskou historií. O to víc Vás pak bude šokovat, že pěstování vína i jeho zpracování se tu po celá staletí nezměnila. Nepřístupná místa obdělávají vinaři stále ještě ručně, za pomoci oslíků a dobytka. Jejich nekonečné úsilí a boj s přírodními podmínkami si rozhodně zaslouží obdiv a úctu.
Sa Pruna je rodinné vinařství. Vinice jsou dnes obdělávány dvěmi generacemi vinařů a na celou alchymii dohlíží dědeček. Ten také rozhoduje o vhodném čase sklizně a je tím nejpřísnějším kritikem. Rodina ctí původní řemeslo i tradice a jejich červená vína patří mezi to nejlepší, co na Sardinii vinaři vyrábějí.
Degustace byla kouzelná. Vedl ji majitel vinice Jovan Boi překládala nám jeho dcera Claudie a jeho usměvavá žena Marie přichystala pár lokálních sýrů a uzenin. Někde za rohem pokukoval nesměle syn Michel a čekal na naše hodnocení. Nechceme se pouštět do sofistikovaných debat o kvalitě zdejšího Cannonau. Všechna tato vína byla vyrobena z 100% odrůdy Cannonau. Víno bylo temné, silné a na jeho chuti byla patrná láska vinaře ke každému hroznu, který osobně držel ve své ruce. Jak řekl jeden z našich přátel: "Tady je stále ještě vidět více vína a méně marketingu." Lépe bychom to asi nenapsaly.
bottom of page