top of page

Drsná i laskavá. Oblečená do hedvábného sárí, nebo špinavá a polonahá jako příslušník nejnižší kasty. Plná smutku a utrpení nebo hrající všemi barvami. Taková je Indie. Otevřete jí svoje srdce a ona Vám nabídne svou náruč.

V ROCE 2024 PRO VÁS PLÁNUJEME NEVŠEDNÍ ZÁŽITKY PO INDII.
Pro více informací nás neváhejte kontaktovat !!!

DRSNÝ SEVER INDIE

TO NEJLEPŠÍ ZE SEVERU INDIE

STARÉ DILLÍ

Brána do jiného světa. Město, kde se mísí kultury i náboženství

ÁGRA A TAJ MAHAL

VÁRANASÍ

Příběh nekonečné lásky a večného zoufalství

Čas podívat se do očí pomíjivému životu i smrti

RÁDŽASTÁN A JAIPUR

Kouzelné místo z pohádek tisíce a jedné noci. Země plná barev a radosti

DÁRDŽILING

FATEHPURSIKRI

Skalní pevnost ve městě duchů

Čajové plantáže vysoko v horách

20045562_1842375929109322_65058935067709

STARÉ DILLÍ

PŘELIDNĚNÉ, PŘEKYPUJÍCÍ CHUDOBOU I BOHATSTVÍM. KRUTÉ I MILOSRDNÉ. PROSTĚ DILLÍ.

Město téměř s 19 mil.obyvateli je vystavěno na osmi starověkých městech, kterébyly centrem slavné mughalské říše. Přitahuje i odpuzuje turisty.

Proboha, proč začínám právě tady?

Musela jsem sebrat všechnu svoji odvahu, abych vyšla z malého, chatrného hotýlku ven na ulici. Musím se pousmát nad svojí naivitou. Jak jsem si vůbec mohla myslet, že jsem na Indii připravená.

Několik minut bojuji s všudypřítomným zápachem. Obličej, batoh i boty mám plné prachu. Kdo by si pomyslel, že brzy se budu brodit ve výkalech. I v Těch lidských.

Jsem šokovaná,zoufalá, naštvaná na sebe i na celý svět. Přes nekonečné množství aut, věčně troubících rikš a všudypřítomných posvátných krav se prodírám davem lidí. Křižovatku k hlavní bazaru přebíhám až na třetí pokus. Do starší ženy vedle mě narazí auto. Nikdo se nezastaví. Nikdo se ani neotočí.

Doufám, že se na chvilku dokážu rozptýlit bazarem. Marně.Chvilku nakukuji do obchůdků s barevnými sárí, kůží nebo kašmýrovými šálami. Brzy moji pozornost ale znovu upoutá všudypřítomná bída a hluk. Žebrák s hnisajícím pahýlem místo nohy, bezdomovci spící ve výkalech na zemi a chlapci kouřící hašiš. Je jim tak dvanáct. Vedle nich stojí dva muži. Jeden z nich drží v dlani několik drahých kamenů a diskutují o ceně.

Ze všeho kolem točí hlava a pociťuji nezvladatelnou úzskost. Nasedám do první rikši. Chci být co nejdřív zpátky v hotelu.

 

Děsí Vás to?  I mě to vyděsilo! Brzy si ale zvyknete na realitu tolik vzdálenou od našeho života a najdete na celou věc jiný pohled.. Teprve tady si uvědomíte, jak jsou Vaše starosti a sny malicherné. Tady si začnete skutečně vážit života,který žijete.

22181606_1842381275775454_26210682629549

RED FORT

Červená pevnost nese svůj název díky červeným cihlám, ze kterých je postavena. Je jednou z nejnavštěvovanějších památek v Dillí a důležitou součástí mughalské architektury. Dříve sloužila jako sídlo Sultána, dnes je v ní malé muzeum.

MEŠITA JAMA

Páteční mešita je snad nejkrásnější a nejnavštěvovanější mešitou v celé Indii. Impozantní a vzdušná stavba, píše se ve všech průvodcích. Na mě působí nějak temně. Možná je to jen můj pocit a třeba je to právě tím, že je zrovna pod mrakem. Kolem poletují černí havrani z nedaleké skládky. Na sobě mám přehoz od strážníka u vchodu. Trval na tom, abych si ho oblékla i přesto, že jsem byla celá zahalená. Je špinavý a páchne potem. Radši ani nepřemýšlím o tom, kolik lidí ho mělo přede mnou na sobě. Nějak tu necítím žádnou energii a nedokážu se na nic soustředit. Monstrózní stavba ve mě nedokázala probudit žádné emoce.

HUMAYUNOVA HROBKA

Hrobka postavená v čarokrásných zahradách je zanesena na seznam památek UNESCO. Jsou v ní uloženy ostatky druhého panovníka mughalské říše Humajúna. Stavba sloužila jako pozdější předloha pro Taj Mahal a je oblíbeným místem pro indické novomanžele.

CHRÁM AKSHARDAM

Gigantická stavba na mě působí trošičku jako přezdobený čokoládový dort. Na stavbě tohoto hinduistického chrámového komplexu se podílelo 10 000  lidí a trvala pět let. Komplex byl otevřen v roce 2005 a kromě hindustické svatyně najdete třeba i kino Imax. Tak trochu Disneyland.

RAJ GHAT

Raj Ghat, památník největšího duchovního vůdce Indie  za nezávislost, Máhátma Ghándího.

Před vchodem sedí  starší muž. Polonahý a na kost vyhublý příslušník nejnižší kasty se snaží vyžebrat pár drobných. Neodolám. S úcty ke Ghándímu mu na zem pokládám pár mincí. Procházím parkem až k náhrobnímu kameni, kde byl Ghándý spálen 31.1.1948. Ten rok se narodila moje máma. Náhrobek je plný květů a ve středu plápolá věčný oheň. Bez ohledu na záplavu turistů si na okamžik sedám do parku. Chci s ním být chvilku sama.  Zaplavuje mě klid i úzskost zároveň. Někde tady leží jeho popel a jeho velké myšlenk. Jaký to všechno mělo vlastně smysl?  Změní se kvůli tomu svět? A změnila se kvůli tomu skutečně  Indie?

MÁHÁTMA GHÁDHÍ

"Generace, které přijdou po nás sotva uvěří, že po zemi mohl chodit někdo takový,"

                                                                   ALBERT EINSTEIN

Máhátma Ghándhí se narodil jako občan anglického obchodníka a člen vysoké kasty. Né vždy byl ale vzorným chlapcem. Ochutnal kozí maso, pil víno, kouřil a bral rodičům peníze. To vše bylo považováno za hřích a díky tomu později Ghándhí uvažoval o sebevraždě. Chtěl se stát lékařem, ale vystudoval práva v  Anglii. Později pracoval v Indii jako státní úředník a později c Africe, kde se poprvé setkal s rasismem.

Když se vrátil do Indie, ovlivněn svými zkušenostmi vedl nenásilný boj za svobodu  a nezávislot pro indický lid. Protibritská politika vyvrcholila hromadným zatýkání jeho přívrženců a Ghándhí byl nucen svoji kampaň ukončit.

K boji proti nezávislosti se vrátil až o osm let později. Zorganizoval slavný Solný pochod, jako boj proti solné dani. Stovky jeho přívrženců putovali společně s ním ke 360 km vzdálenému moři pro sůl. Cesta trvala 24 dní a vprůběhu pochodu se setkala s pozitivní odezvou po celém světě.

Pak žil několik let v ústraní a do kongresu se vrátil těsně před vyhlášením nezávislosti Indie roku 1947.

Velký duch a otec národa, jak ho indický lid často nazýval, byl zavražděn 30.ledna 1948 hinduistickým extrémistem a protimuslimským fanatikem Náthurámem Gódsé.

Muž, který nikdy nezískal Nobelu cenu za mír, nenáviděl rasismus, násilí a útlak, tak zemřel rukou násilníka.

MÁHÁTMA GHÁDHÍ

"Generace, které přijdou po nás sotva uvěří, že po zemi mohl chodit někdo takový,"

                                                                   ALBERT EINSTEIN

Máhátma Ghándhí se narodil jako občan anglického obchodníka a člen vysoké kasty. Né vždy byl ale vzorným chlapcem. Ochutnal kozí maso, pil víno, kouřil a bral rodičům peníze. To vše bylo považováno za hřích a díky tomu později Ghándhí uvažoval o sebevraždě. Chtěl se stát lékařem, ale vystudoval práva v  Anglii. Později pracoval v Indii jako státní úředník a později c Africe, kde se poprvé setkal s rasismem.

Když se vrátil do Indie, ovlivněn svými zkušenostmi vedl nenásilný boj za svobodu  a nezávislot pro indický lid. Protibritská politika vyvrcholila hromadným zatýkání jeho přívrženců a Ghándhí byl nucen svoji kampaň ukončit.

K boji proti nezávislosti se vrátil až o osm let později. Zorganizoval slavný Solný pochod, jako boj proti solné dani. Stovky jeho přívrženců putovali společně s ním ke 360 km vzdálenému moři pro sůl. Cesta trvala 24 dní a vprůběhu pochodu se setkala s pozitivní odezvou po celém světě.

Pak žil několik let v ústraní a do kongresu se vrátil těsně před vyhlášením nezávislosti Indie roku 1947.

Velký duch a otec národa, jak ho indický lid často nazýval, byl zavražděn 30.ledna 1948 hinduistickým extrémistem a protimuslimským fanatikem Náthurámem Gódsé.

Muž, který nikdy nezískal Nobelu cenu za mír, nenáviděl rasismus, násilí a útlak, tak zemřel rukou násilníka.

Nevím, jestli někdy dokážu milovat Dillí v pravém slova smyslu. Pravdou ale je, že za pár dní pobytu mě připravilo spoustu horkých chvilek a hromadu emocí. Donutilo mě přemýšlet o tom, kdo vlastně jsem a kam se ubírá můj život. Je smutné, že člověk se musí podívat zoufalství, bídě a utrpení přímo do očí právě proto, aby nastavil zrcadlo sám sobě. Ale já mu za to stejně děkuji.

RÁDŽASTÁN

Pouštní stát Rádžastán je snad nejkrásnějším státem severní Indie. Bohatá a pohnutá historie, ve které významnou roli hrála válečná kasta Rádžpútů, dýchá z tohoto místa na každém kroku. Pohádkové paláce , rozlehlé pevnosti a okouzlující města přímo vybízejí k představám o dávných časech. Země barevných festivalů a drahých kamenů, překrásných princezen, početných harémů a nechutně bohatých maharádžů, to je Rádžastán.

Ještě dnes je  význačnou částí obyvatelstva  bývalá šlechta, kasta rádžpúti.

Místním jazykem je rádžhastánština, gudžarátština, pandžábština, sidhština i několik dalších. Pokuste se domluvit...

Nejznámnějším a nejnavštěvovanějším městem Rádžastánu je slavné "Růžové město", město Jaipur. Svoji přezdívku získalo díky návštěvě Edwarda, prince z Walesu. V roce 1876 bylo na jeho počest  téměř celé centrum města natřeno na růžovo.

Druhým největším městem státu je  Jodhpur. Často nazývané "Modré město."  díky velkému počtu modrře natřených budov.  Modrá prý odrazuje všudypřítomné moskyty. Nejkrásnější výhled na město je z pevnosti  Mehrangarh Fort při západu slunce, kdy modrou barvu zdobí zlaté sluneční paprsky.

Rádžastán se pyšní několika národními parky.  Nejatraktivnější je asi NP Ranthambore, kde je možné pozorovat slavné bengálské tygry v jejich přirozeném prostředí. Každý tygr má své jméno a průvodci je rozeznají i na dálku. Lidožraví tygři představovali v minulosti velkou hrozbu hlavně pro vesničany.  Jedním, ze slavných lindických lovců byl Jim Cobertt, po něm je pojmenovaný další ze slavných NP.

Kromě těchto hrdých králů Indie tu můžete pozorovat  i levharty, jeleny, antilopy, velké množství ptáků, nebo třeba medvědy a gazely. Spát můžete v bungalovech přímo v NP.

Poblíž města Jaipur leží turisty oblíbený  vodní palác Jal Mahal.  Palác žlutý jako samo slunce se odráží na vodní hladině  jezera Man Sagar jako úchvatný klenot.  Ve svých dobách měl jistě jedinečnou atmosféru díky vyjímečnému místu s poklidnou, až téměř božskou atmosférou.  Ráda bych  se na chvilku posadila a  vychutnala si sílu tohoto vyjímečného místa. Místo toho kličkuji mezi autobusy přeplněnými turisty a odháním desítky dotěrných pouličních prodavačů.  Nakonec se mi podaří bez újmy párkrát stisknout spoušť a  s úlevou utíkám  zpátky do busu stejně jako všichni ostatní.

.

V Rádžastánu najdete nespočet známých i těch méně slavných hinduistických chrámů. Chrámy a svatyně jsou často zasvěceny nejen hinduistickým Bohům, ale i posvátným zvířatům. Navštivte třeba Opičí chrám v Jaipuru nebo chrám Kární Máta, uctívají tu krysy. Prý jich tu žije okolo 20 000.

Starobylý palác Havieli v Jaipuru byl původně postaven pro členy královské rodiny a zámožné obchodníky. Dnes budova slouží jako luxusní hotel. Je jako z pohádek Tisíce a jedné noci.

Rádžastán je pověstný svojí kuchyní. Vyhlášenou specialitou je kuře Tandori, pečené v nejstarších pecích na světě. Proslavené jsou i pouliční pochoutky. Pokud máte odvahu, určitě ochutnejte.

Určitě navštivte posvátné město Pushkar. Kromě řady chrámů, které Vás okouzlí smočte své tělo v posvátných vodách tamnějšího jezera. Nejatraktivnější je město od října do listopadu, kdy se tu konají slavné velbloudí festivaly. Záplavy trhovců s velbloudy jsou podívanou, na kterou jen tak nezapomenete.

JAIPUR

Jaipur, město maharádžů a princezen. Jedno z nejnavštěvovanějších a nejkrásnějším měst v celé Indii mě doslova chytilo  za srdce.

Stojím na ulici před slavným palácem Hawa Mahal. Palác vystavěný z růžového kamene, jakoby se svou lehkostí doslova vznášel v oblacích. Nejslavnější stavba růžového města má připomínat korunku z pavích per. Je úchvatná.

Palác byl vystavěn pro královské ženy, aby mohly lépe pozorovat dění na ulici. Zakláním hlavu a  dívám se vysoko do výšky. Okouzlují mě všechny ty výklenky, ornamenty i stovky malých, drobných okenic. Přesto se jako žena nakonec neubráním úzskosti při představě, jak se asi žilo ženám v harému. Postačila jim všechna ta krása a bohatství, kterou je maharádža zahrnul. Jaký asi byl život za zdmi tohoto paláce v titěrných pokojíčcích, kde jedinou komunikací se světem byy maličkaté průduchy místo oken. Dá se vůbec vyměnit bohatství za svobodu?

Pešky se vydávám do Ambér. Monumentální pevnosti ze 16.stol. postavenou na úpatí hor nedaleko Jaipuru. Pohled na hradby pevnosti vzbuzuje respekt. Cestou nahoru potkávám průvod tanečníků. Mladí muži a ženy oblečení do pestrobarevného látek vesele tančí za rytmu bubínků a rolniček, které mají uvázané na bosých nohou. Monotóní rytmus mě svádí k tanci a brzy poskakuji stejně jako oni. Jedno z děvčat s havraními vlasy se na mě usměje a na krk mi položí věnec z oranžových afrikánů. I přes silný zápach, který se line z těchto drobných kvítků, uctivě poděkuji a nechávám ho na svém krku.

Po cestě nahoru míjím několik mahútů s pomalovanými slony, kteří vozí senzacechtivé turisty až k branám pevnosti. Na chvilku se zastavuji u dvou mužů, kteří sedí na zemi s proutěnými košíky. Okolo nich se mačká dav lidí. Zaklínači hadů se nenechají dlouho pobízet. Jeden z nich vytahuje z kapsy ošumtělých kalhot píšťalku a opatrně odklápí víko košíku. Z nádoby okamžitě vykoukne nádherná kobra indická. Instinktivně ustoupím o pár kroků stranou. Muži jsou pod ochranou Nágů, hadích Bohů.

Ještě se vyhnu několika dotěrným opicím a už stojím před branami pevnosti. Bývalé sídlo maharádžů působí jako by byl zdobený krajkou. Pevnost je pohádková. Vyzařuje z ní moc, bohatství i pohostinost této země. Stále z ní sálá duch starých slavných časů  velké indické říše.

DÁRDŽILING

Úchvatná krajina s téměř 50 000 akry čajových plantáží leží v podhůří Himaláje. Budete-li mít štěstí, zahlédnete v dobrém počasí z dálky i Mount Everest.

Malé městečko Dárdžiling je ukryté v mlze a má zvláštní atmosféru. Pyšní se úzkokolejnou dráhou, kterou postavili v roce 1881 Britové. Původně  měla zkrátit cestu do Kalkaty. Dnes je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Unikátní je i okolní flóra a fauna.Místo se pyšní výskytem vzácných zvířat, které žijí pouze v Himaláji. Sněžný leopard, panda červené nebo třena tibetský vlk hrdě stráží nejen zasněžené vrcholky hor, ale i místní obyvatele.

Vaši pozornost i respekt vzbudí fascinující horské scenérie, ale i malé barevné tečky na svazích čajových plantáží.Za každého počasí a každý den tu zahalené do husté mlhy sbírají místní ženy zelené zlato. Drobné lísty černého čaje. Lahodný nápoj, který pije snad celý svět.

Prvních pět čajových keřů vysadil v Dádžilingu v roce 1842 vojenský lékař Cambell. O pět let později tu vznikly první čajové plantáže. Původní čínské odrůdy brzy nahradily Asámské čajovníky.

V 60tých letech Dádžiling produkoval neuvěřitelných 70 000 kg čajových lístků ročně.

Na plantážích pracovali obyvatelé Sikkimu, Lepčové, Bhútánci, lidé z Nepálu, Tibeťané i Číňané.

V době slavné koloniální éry tu britové pořádali opulentní snídaně, elegantní čaje o páté a divoké večírky důstojnického klubu. Místní klub plantážníků se tak proslavil po celé Indii.

Navzdory jedinečnosti Dárdžilingského čaje, který se řadí mezi světovou špičku, z popíjení tohoto moku přímo v oblasti nebudete nadšeni. Pokud nezavítáte do jednoho z luxusních hotelů, těžko budete hledat vhodnou čajovnu a pravděpodobně se dočkáte rozčarování nad nevalnou kvalitou čaje. Celá úroda se totiž putuje nejdřív do kalkaty, odkud se podle kvality rozesílá do celého světa. V Dárdžilingu tak zůstává jen odpad.

Pravou atmosféru himalájí s dechberoucími výhledy a duchovní atmosférou prožijete v malém městečku McLeod Ganj. Městečko obklopené vodopády je centrem jógy a meditace.

Místo je sídlem Jeho Svátosti Dalajlámy. Tak blízsko už nikdy nebudete.

Dárdžiling, Sídlo blesků, jak jej přezdívali místní domorodci, objevili v roce 1828 dva britští důstojníci Loyd a Grant. Cestovali s karavanou na stezce z Indie do Tibetu a díky záplavám se jim podařilo vystoupat až do výšky 2000 metrů. Nekonečné pláně táhnoucí se až ke Kalkatě a chladné počasí je naprosto ohromilo.

V roce 1835 podstoupil sikkimský rádža Sídlo blesků za směšnou roční rentu britské nadvládě. O několik let později se stal Dárdžaling letním sídlem koloniální vlády a vypukla čajová horečka.

ÁGRA

Ágra, starobylé město indického státu Utarpradéš si uchovalo svou původní krásu i ducha  někdejších časů slavného mughalského období.

Oficiálně založil město sultán Sikandar Lodi v roce 1504, první zmínky jsou však známé již z 11.stol. od perského básníka Salmana, popisujícího zoufalý útok na Ágru.

Dominantou města jsou mohutné hradby pevnosti Ágra, postavené z červených cihel. Masivní zdi hradeb jsou dlouhé 2,5 km a silné 20 metrů. Navozují pocit síly a bezpečí. Celá pevnost má tvar půlměsíce.

V pevnosti bylo vystavěno 500 budov a kromě červených cihel byl na jejich výstavbu použitý i bílý mramor.

Vzdušné paláce, vysoké věže, zdobené přijímací místnosti i pokoje, nespočet chodeb, balkónků a průčelí, to jsou typické znaky slavné mughalské říše.

Snad nejslavnějšími stavbami je Bílá mešita Nagina Masjid vystavěná z lehkého bílého mramoru, nebo Sikandra, hrobka slavného munghalského vládce Akbara. Překrásná stavba je skutečnou perlou orientu.o pádu mughalské říše zničily ˇAgru britové a sloužila jako věznice. 

Sikandra , hrobka slavného mughalského vládce Akbara. Překrásná, orientální perla, vykládaná.

Po pádu velké mughalské říše padla pevnost do rukou britům, kteří ji využívali jako věznici. Během tohoto období byla velká část staveb zničena.

PŘÍBĚH LÁSKY

TAJ MAHAL

Taj Mahal, jede z nových sedmi divů světa. Symbol Indie a věčné lásky pro celý svět.

Příliš mnoho nečekám od mauzolea, které znám snad z tisícovky fotografií. Všemi opěvované stavby přeplněné turisty ve mně nikdy nevzbuzují nejlepší dojem. Pár minut před úsvitem stojím v dlouhé frontě a čekám na bezpečností prohlídku. Taj Mahal je otevřen 30 minut před východem slunce a zavírá se 30 minut před západem. Neexistuje žádné časové omezení pro návštěvníky. Proboha, co bych tu dělala tak dlouho mezi všemi těmi lidmi?

Konečně se dostávám k bráně a proplétám se mezi spouštěmi fotoaparátů až k jezírku. Bože, magická síla stavby mě okamžitě a nemilosrdně udeří do srdce. Od té chvíle jsem tu jen já a Taj Mahal. Úzskost a beznaděj ze ztracené lásky, to jsou první pocity, které mě pohltí tak, jako bych ten příběh sama prožila. V tu chvíli už nikam nespěchám. Mé cestovatelské plány na tenhle den jsou ty tam. Už teď vím, že tu zůstanu až do setmění.

Dechberoucí stavbu nechal postavit mogul Šáhdžahán na památku své předčasně zesnulé ženy. Se svou milovanou ženou Mumtáz Mahal se oženil ve věku 15 let. Perla paláce se brzy vymanila z útrob harému a svého muže doprovázela na každém kroku, dokonce i na válečných výpravách. Svému muži porodila osm synů a šest dcer. Zemřela nečekaně 17.června 1631 při svém posledním porodu ve věku 36 let. Říká se, že Šáhdžahán proplakal u lože své manželky celou noc a během jediného dne zešedivěl. Na důkaz jehoi nehynoucí lásky přísahal, že vystaví stavbu, které se nic nevyrovná.

STAVBA TAJ MAHAL

STAVBA TAJ MAHALU TRVALA 20 LET, NA JEJÍ VÝSTAVBĚ SE PODÍLELO 20 000 DĚLNÍKů A STÁLA INDII NEMALÉ JMĚNÍ.

Pracovali na ní umělci a architekti z Turecka, Persie, Francie, Samarkandu a Benátek. V každou denní dobu nabízí mauzoleum úchvatné divadlo hry světla a stínu. Ráno je růžová, jak ranní červánky, v poledne čistá, jako padlý sníh a zlatá při západu slunce.

Vrata pobitá stříbrem, ochozy a krypty zdobené bílými květy smrti, bělostný mramor, orientální ozdoby připomínající benátské krajky a šedesát  druhů drahokamů. To vše se zrcadlý v lesknoucích vodách jezera.

Mogul Šádžahán byl velkým a moudrým panovníkem. Bolest a stesk po smrti jeho milované manželky a intriky jeho vlastních synů způsobily, že posledních pár let ztrávil ve vězení. Jediným uspokojením pro jeho zlomené srdce bylo, že se celý den mohl dívat maličkým okénkem přímo na Taj Mahal.

Stavbu něžnou, plnou lásky a úzskosti. Stavbu, co nám všem bude navždy připomínat, že bez lásky se nedá žít.

FATEHPUR SIKRI

Malé městečko státu Utarpradéš má dnes  venkovskou atmosférou. Založil jej panovník slavné mughalské říše  Akbar Veliký a chystal se odsud vládnout celé  říši.  Krásné místo na skalnatém hřebenu si vybral díky předpovědi muslimského světce Salíma. Ten trvdil, že se  tu narodí Akbarovi  korunní princ  a budoucí mocný císař Džahángíra. 

Město se stavělo bezmála 15 let a sen o vznešené říši se brzy rozplynul.  Akbarův omyl, jak se městu často přezdívá, nové centrum mughalského impéria trpělo nedostatkem vody a po smrti  zakladatele bylo  nadobro opuštěno. 

Dnes je tu k vidění několik unikátních mughalských staveb. Komplex paláců, chrámů a zahrad. Raritou je budova Ánkh Mičholí, kde si císař pravděpodobně hrál na schovávanou s ženami svého harému.

Šest kilometrů dlouhých hradeb a devět majestátních bran dodnes střeží opuštěné město duchů. Na jedné z nich najdete příznačný kaligrafický nápis "Svět je most, překroč jej, ale nestav na něm dům. Kdo doufá hodinu, může doufat věčnost."

VÁRANASÍ

MÍSTO,KDE JSEM SE SMÍŘILA S INDIÍ

Město založené asi před 5000 lety bylo hlavním městem království Kashi a je jedním z nejdéle obývaných měst světa. Magické místo, kterým protékájí vody řeky Gangy je zasvěceno Šivovi a je jedním z nejposvátnějších míst hinduismu. Poutníci z celého světa sem přijíždějí na břeh posvátné řeky smýt hříchy, spálit těla svých blízských a vysvobodit je tak z nekonečného koloběhu Samsary.

Fascinující, šokující, čpící pachem mrtvol i všudypřítomnou spiritualitou. Strašidelné a tolik blízsko Bohům, to je Váranasí. To je skutečný důvod, proč jsem chtěla vidět Indii.

Srdce mi buší na poplach. Strachem i nedočkavostí. Skutečně dokážu překonat obavy a podívat se smrti přímo do očí?  Procházím jednou ze špinavých, křivolakých uliček Váranasí a nevědomky se připojuji k průvodu doprovázejícímu zesnulého na jeho poslední pouti.

Na dřevěných nosítkách překrytých bílou plachtou leží nebožtík. Průvod odděný do barevného sárí kráčí přímo k Manikarnika ghat. Není slavnějšího místa ve Váranasí, než je tahle spalovací hranice. Míří sem nekonečné průvody se zemřelými. Tahle služba nikdy nekončí. Všichni touží být spáleni právě tady, na této hranici. Věří, že pokud budou spáleni ve Váranasí, vyhnou se tak složité reinkarnaci a půjdou rovnou do nebe.

Tady se konečně dívám pravdě přímo do očí. Drsná a sprostá podívaná se spoustou zápachu mi připomíná, jak je náš život nepodstatný a pomíjivý. Na břehu Gangy  je nebožtík i s nosítky ponořen do posvátné vody. Slepě následuji průvod. Všude kolem nás jsou stovky lidí. Koupou se v řece a provádějí posvátné hinduistické rituály. Někde opodál ženy perou prádlo a na břehu stojí jedna z posvátných krav. Proud řeky odplavuje všechnu špínu světa jako mýtická síla hinduismu. Tu duchovní i tu skutečnou.

Vracíme se zpázky ke ghatu. Bezvládné tělo obalené do mokré, bílé plachty je položeno přímo na hranici. Syn zesnulého pod ní zapaluje oheň. Rudé plameny šlehají vysoko do výšky a vzduchem se line sladký mrtvolný zápach. Za pár hodin se bezvládné tělo promění v prach. Život jednoho člověka se změní v popel a jeho příbuzní ho vhodí do proudu posvátné Gangy. Jen tak se vymaní z koloběhu života a znovuzrození.

Sedím tu ještě dlouho do noci. Ohně plápolají ve tmě a obrysy mužů obsluhujících kremaci mají zvláštní, mystickou atmosféru. Teď neexistuje žádný důvod, který by mě donutil odvrátit zrak od hranic s lidskými těly. Tady se konečně dívám pravdě přímo do očí. Tohle je konec i začátek všeho bytí.

 

SVATÍ MUŽI, TĚHOTNÉ ŽENY I DĚTI SE NESPALUJÍ. JEJICH TĚLA JSOU PŘIVÁZÁNA KE KAMENůM A VHOZENA PŘÍMO DO NÁRUČE LASKAVÉ GANGY.

SNAD MĚ OMLUVÍTE, POUŽITÉ FOTOGRAFIE NEJSOU TENTOKRÁT VÝJIMEČNĚ Z MÉHO ARCHIVU. DLOUHO JSEM TOUŽILA PO TOM FOTIT PRÁVĚ TADY. POPRVÉ V ŽIVOTĚ JSEM VŠAK POCHOPILA, ŽE NA SVĚTĚ EXISTUJÍ MÍSTA, KTERÁ SI ZASLOUŽÍ ÚCTU.  BAREVNÉ OBRÁZKY TOHOTO SPIRITUÁLNÍHO MÍSTA BUDU MÍT ULOŽENY NAVŽDY VE SVÉ MYSLI.

Chrám Kashi Vishwanath je nejposvátnějším hinduistickým chrámem v Indii. Každý hinduista by měl aspoň jedenkrát za život vykonat pouť do tohoto chrámu zasvěcenéhmu Šivovi a smočit se v posvátných vodách matičky Gangy.

INDICKÁ KUCHYNĚ

Indická kuchyně je kuchyní mnoha etnik i náboženství. Je stejně tak pestrá jako je celá její země a nabízí tisíce chutí i vůní. Indie je zkrátka kořenkou celého světa.

Silně kořeněné, pálivé jak sám čert, sladké jako med a barevné jako ženské sárí, to vše je indické jídlo.

Budete doslova ohromeni nepřeberným množstvím koření. Šafrán, hřebíček, anýz, muškátový oříšek, kardamon, kari, koriandr, kurkuma, pepř, zázvor a spousta dalšího koření jsou základem indické kuchyně.

Z počátku určitě budete bojovat s pálivostí pokrmů. Kromě sladkostí pálí snad úplně vše. Co je pro evropana pálivé, to je tu označeno za pokrm, který nepálí.Neopomeňte to, když si objednáváte v restauraci. Pokud i tak budete jen těžko snášet ostrost pokrmu, požádejte obsluhu o misku rýže nebo jogurtu. Rozhodně ale nevěšte hlavu. Za pár dní si Vaše chuťové pohárky zvyknou.

Ke konzumaci i v těch nejlepších restauracích se nepoužívá příbor. Často je jídlo servírované na banánových listech.Tradiční indická večeře se sestává z několika chodů a omáček položených na velkém tácu. Pokrmy se konzumují pravou rukou. Smíchejte jídlo s omáčkou a zeleninou do pevnější konzistence a vkládejte do úst. Ruce si po jídle omyjete i v těch levnějších restauracích. Nikdy však nepoužívejte levou ruku, ta slouží k obsluze na toaletě a mohlo by se Vám snadno stát, že se dočkáte negativních reakcí.

Příslušních vyšších kast jsou většinou vegetariáni. Sikhové a muslimové jedí více masa. Setkáte se především s jehněčím, skopovým, drůbežím a na jihu s rybami. Určitě ochutnejte pověstné butter chicken, tandori kuře, kormu a nepřeberné množství kari, které pokaždé chutná jinak. Na sevru indie si jistě oblíbíte čapátí nebo nán, placky které jsou nejen přílohou k jídlu, ale také příborem. V Rádžastánu si objednejte Thali, kombinaci několika jídel a omáček s rýží a plackami. Na své si samozřejmně přijdou hlavně vegetariáni. Luštěniny, zelenina, jogurty a sýry to je základ. Často se ze mě v Indii stává vegetarián. Má oblíbená jídla jsou Dhal kari, čočkové kari. Shahi Paneer, sýr s rajčatovo máslovou omáčkou  nebo Samósa, smažené taštičky plněné směsí z brambor a zeleného hrášku. Vynikající ke každému jídlu jsou ochucené jogurty Dáhí s bylinkami nebo různé druhy čatní. Já jsem si oblíbila mangové čatní s chilli.

Indové se nejraději stravují v malých prodejnách nebo pojízdných stáncích na ulici. Sladké i slané drobnosti jsou často smažené v oleji a pro evropana z hlediska hygieny často představují nepříjemné komplikace. Pravdou je, že dřív nebo později se nevyvarujete nákupu jídla na ulici a některé z restaurací také nejsou zárukou bezpečí. Pokud to jde, vyvarujte se masa připravovaného na ulici a jogurtů připravovaných přímo ve stáncích. Když už musíte, vybírejte si takové stánky nebo restaurace, kam chodí spousta lidí. Dá se tak předpokládat, že suroviny budou čerstvé. Obě tyto pravidla jsem porušila na venkově, kde jsem si koupila u jednoho staříka jogurt přímo na silnici. Původní myšlenkou bylo, umožnit mu vydělat si pár drobných. Stařík ale naléhal, abych mu pověděla, jak mi chutná a tak nezbylo nic jiného než ochutnat.

Největší emoce ve mě způsobila večeře v komunitním centru LANGAR ve Pandžáb. Komunitní centrum se nachází v blízskosti Golden Temple a je domovem Sikhismu. Pátého největšího náboženství. Dobrovolníci v komunitní kuchyni mají za úkol každý den nasytit šokující počet 100-150 000 tisíc návštěvníků denně.

Kuchyně je vyhlášená a díky darům věřících hostí poutníky zdarma. Pokud Vás nedostane chuť báječného jídla, určitě Vás zaskočí myšlenka, díky které se lidé všech ras, vyznání, pohlaví a věku mohou posadit k jednomu stolu jako rovnocení.

KOUZELNÉ AŠRÁMY

   Ašrámy byly budovány v odlehlých oblastechn daleko od civilizace jako centra spirituality a meditace. Poskytovaly všem poutníkům duchovní útěchu, jídlo i přístřeší. Dnes najdeme Ašrámy po celé indii. Některé z nich jsou moderní a otevřené západním turistům, jiné si uchovaly svoji původní tvář a slouží uzavřeným komunitám.

Pro všechny však platí velmi přísná pravidla a kodexy chování. 

Při vstupu do komunity musíte odevzdat všechny nepotřebné věci. Telefony, knihy, jídlo, kosmetické přípravky a spostu dalších věcí. Zakázaný je alkohol, cigarety, drogy a dokonce i sex.

Vstávat budete před svítáním. Ranní hygiena trvá jen několik minut. V některých přísnějších komunitách je zakázáno i čistit si zuby. Kromě dlouhých meditací, které jsou vedené duchovním učitelem Ašrámu, patrně prožijete 10 dní v naprostém tichu a v průběhu pobytu se budete věnovat některé z dobrovolných činností pro komunitu, jako je například mytí podlahy, výpomoc v kuchyni nebo prádelně.Jíst budete jen jednoduchá vegetariánská jídla. Maso je v komunitách zakázáno a plný žaludek je nežádoucí.

Ale nebojte. Přes všechna striktní pravidla je síla komunity a laskavost všech okolních lidí právě to, co Vás žene stále kupředu.

 

Ty nejslavnější Ašrámy najdete v oblasti Rishikese. Některé z nich mají stovky nebo dokonce tisíce stoupenců. Tradiční i moderní Ašrámy v blízskosti Gangy jsou proslavené i jógou a působivými ohňovými rituály.

Nečekejte, že se tu z Vás v průběhu několika měsíců stane jogín, získáte recept na šťastný život nebo Vám pobyt vyřeší Vaši složitou životní situaci. To, co Vám Ašrám může nabídnout, je jiný úhel pohledu na každodenní realitu. Naučí Vás alespoň částečně umění meditace. A v neposlední řadě Vám pomůže získat harmonii a rovnováhu. Jste zklamaní? Čekali jste víc?  Nikde přece není psáno, že se nemůžete kdykoli vrátit zpět. Třeba je to právě Vaše životní cesta.

Amritsar je nejposvátnějším místem sikhské komunity. V překladu znamená "Jezero nesmrtelného nektaru."

Zlatý chrám, nejdůležitější svatyně sikhů se skutečně zrcadlí na jezerní proláklině, tak aby věřící sestupovali v duchu pokory dolů.  Vstoupit do chrámu můžete čtyřmi branami, vystavěnými na důkaz, že svatyně je otevřená všem čtyřem kastovním skupinám hinduismu. Uvnitř je uložena svatá kniha.

Zlatý chrám je otevřen 24 hodin denně. Navštivte ho po půlnoci, odměnou Vám bude tradiční ceremonie Sikhů.

  Eat, Pray, Love, můj oblíbený film. Představovala jsem si, že projedu celý svět křížem krážem a nakonec budu hledat životní pravdu a sebepoznání v některém ze zapadlých indických Ašrámů.

Zatím nemám dost odvahy se na několik měsíců uzavřít světu, přestože má životní situace si to žádá. Nakonec ovlivněná cestou po Indii se přeci jen rozhodnu, že se několik dní budu věnovat meditaci a józe v jednom z menších Ašrámů na okraji Rišikéše.

S obavami a tak trochu v rozpacích překračuji pomyslnou čáru mezi realitou a duchovnem.

Ašrám má stovky stoupenců. I přes popularitu tohoto zařízení tu potkávám jen velmi málo cizinců. Většinou mužů.

Odevzdávám všechny svoje "zakázané věci." Realita, se kterou jsem počítala. Mobil, čokoládovou tyčinku, svoji oblíbenou knihu a hlavně cigarety. Zakázané jsou samozřejmně i drogy, alkohol a sex.

Vstáváme před svítáním. Následuje rychlá hygiena a má první meditace. Ve velké místnosti sedí na zemi muži a ženy zvlášť. Nesměle usedám do chumlu vedle mladé indické dívenky v tmavě zeleném sárí. Její čokoládové oči si mě se zájmem prohlížejí.Později se dozvídám, že byla znásilněna. Před námi na malém sedátku sedí naše guru. Drobná stařenka s havraními vlasy, pozoruhodná žena, která šíří spirituální energii a lásku. V sále je naprosté ticho.Ze všech sil se snažím soustředit na svou meditaci. Marně. Vzduch  v místnosti je tak hutný, že  sotva popadám dech. Pozoruji malý větrák na stropě a ručičky hodin. Minuty ubíhají a brzy mě bolí celé tělo. Z místnosti přesto sálá neuvěřitelná  vnitřní síla. Teď bych měla najít svou rovnováhu. Místo toho neklidně posedávám ze strany na stranu a přesvědčuji sama sebe, že dokážu zůstat v klidu. Mé tělo ani má mysl si nedokáže poradit s takovým množstvím energie. Celá situace mě děsí. Modlím se ať už to skončí. Z paniky mě vysvobodí gong. Běžím z místnosti rovnou do sprchy. Jako bych chtěla smýt všechny své démony.

Darshan, obřad po kterém touží snad každý hinduista. Ať už máte skolny k hinduismu nebo ne, budete fascinováni a ucítíte takový příval  energie, lásky a emocí, že se Vám podlomí kolena.

Slovo Darshan pochází ze sanskrtu a znamená doslova zjevení nebo záblesk. Příznivý pohled Bohů nebo svaté osoby. Velký světec při obřadu věnuje pohled a objetí každému poutníkovy zvlášť. V té chvíli, se ho můžete zeptat na cokoli. Je to jeho způsob, jak Vás obdarovat svou přízní a vesmírnou energií, kterou nenačerpáte z žádného jídla ani spánku.

Emocionální představení, kterého se účastní tisice poutníků, trvá většinou více jak 20 hodin. Spiritualita bytosti, která před Vámi bude stát s otevřenou náručí je tak silná, že Vám nedovolí pochybovat. Jako by snad ani nepocházela z této planety. Je to zážitek na celý život.

DOPRAVA V INDII

Šílená, nespolehlivá i nebezpečná. Odporuje zdravému rozumu. A přesto se budete muset nějak přepravovat. Ať už jedete kamkoli, berte to jako zkoušku své inteligence i nervů. Nebojte, nakonec to dáte...

První jízda tuk tukem ve starém Dhillí,plán společných tuk tuků zklamal. došel benzín, narážejí do nás, přijde ještě, odstrkují se nohou, krávy, už je večer, zastaví na daší křižovatce a my nevíme kde jsme a nedokážeme jí přejít.

Dillí je jedním z nejvíce smogem znečištěných měst na světě. Situaci nepomáhá ani horké počasí a všudypřítomný prach a špína. Možná budete z počátku potřebovat šátek nebo respirátor.

Vlaky v Indii jsou relativně bezpečné a pohodlné. Pravděpodobně si na své cestě nevyberete některý z luxusních expresů a budete cestovat místními spoji. Lístky si koupíte většinou u přepážky pro cizince a cestovatelky určitě uvítají vagón pro ženy. Počítejte s tím, že vzduch i hygiena nemusí často odpovídat evrospkým standardům.

Pokud jste nuceni cestovat v noci autobusem, vyberte si místa v předu. Nikdy nenastupujte do prázdného autobusu.

Přes den jsou autobusy přeplněné a nemají klimatizaci. Lístky koupíte vždy uvnitř. Přepravovat můžete téměř cokoli včetně živých tvorů. Časté jsou zastávky na toaletu a občerstvení bez ohledu na čas. Snadno se můžete ocitnout i na střeše autobusu, buďte připraveni na vše.

Taxi jsou pomalé, jsou však relativně bezpečné. Ve většině vozů taxametry nefungují. Dohodněte si cenu předem. Počítejte také s tím, že řidič nezná místo, kam chcete jet a nepoužívá navigaci. Často se tedy stáváte navigátory. Mějte připravenou mobilní aplikaci.

Přecházení silnice ve větších městech může být skutečným problémem. Zapomeňte na pravidla a mějte oči otevřené. Z kterékoli strany Vás může překvapit cokoli, včetně vzteklého psa, hladových dětí nebo posvátné krávy. Pokud je to možné, přecházejte vždy v hloučku lidí.

V Indii existuje poměrně rozsáhlá síť vnitrostátních letů. Pokud cestujete na delší vzdálenost, zvažte i tuto variantu. Určitě se jedná o nejbezpečnější a nejpohodlnější přepravu.

Vyberte si kterýkoli typ dopravy v Indii, ale nikdy nespoléhejte na to, že se na místo určení dostanete včas a Váš dopravní prostředek je v pořádku. Na pronájem auta rovnou zapomeňte. Riskujete tím skutečně životy. Když se přeci jenom ocitnete za volantem, uvědomte si, žeže přednost má ten, kdo je rychlejší, odvážnější a nejvíc troubí. Hodně štěstí.

UBYTOVÁNÍ V INDII

Samozřejmně i v Indii naleznete spoustu luxusních hotelů s s více či méně kvalitními službami. V každém případě, ať si vyberete jakýkoli typ ubytování, počítejte s tím, že se většinou nedočkáte evropského standardu.

Bohužel cena za ubytování není zárukou kvalitních služeb ani čistoty pokojů. Pravdou je, že pokud se chystáte využít některý z nabízených hostelů, musíte být stateční. Ani větší hotely však nejsou zárukou kvality a tak to berte sportovně.  Jediná rada, kterou Vám můžeme dát je, že se na hodnocení vybraného hotelu podíváte třeba na Tripadvisoru. Přejeme hodně štěstí :)

PÁR RAD NAKONEC

V průměrných hotelích a guesthausech se často potýkají s nedostatkem vody. Občas poteče pouze studená. Což je ta lepší varianta. Často se však může stát, že ze sprchy vymámíte jen malý pramínek a nebo nepoteče vůbec. Myslete na to, když v euforii z hygieny použijete spoustu mýdla a šamponu. Od věci nejsou ani hygienické ubrousky, které navíc můžete využít na otření toalety před jejím použitím.

Pokud budete natolik stateční, že využijete některé z ubytování v místních guesthausech, zabalte si sebou jedno tenké prostěradlo. Bude se Vám určitě hodit pod přikrývku, která velmi často bývá využívaná pro více hostů.

Dohadujete-li si ubytování přímo na místě, dejte pozor, aby jste se neocitli v nekonečném kruhu provizí. Vždy si nechte svůj pokoj ukázat a dohodněte se na pevné částce za nocleh. Pokud to neuděláte, riskujete tím, že budete spát v místnosti pro košťata. Překontrolujte si také, zda Vám bude fungovat voda, elektřina, wifi a toaleta. S toaletním papírem, mýdlem a ručníkem příliš nepočítejte.

Pozor i na eforii z hotelových bazénů. Po čtyřech dnech na cestách jsme se těšily, že si konečně užijeme vody. Přešlo nás to hned při snídani, když jsme pozorovaly úklidovou službu, jak všechen ptačí trus zametá přímo do bazénu.

V jedné z vesnic jsme měly možnost pozorovat bizardní rituál, který má zajistit místním dětěm štěstí a lepší budoucnost. Nahé děti jsou koupány ve výkalech posvátných krav . Výkaly jsou zdobeny květy a pavími pery. Je to událost pro celou vesnici.

Děti Indie

Proplétám se mezi výkaly a odpadky v MAIN BAZARU. Tolik lidí a hluku jsem v životě neviděla. Snažím se ze všech sil si hlídat foťák a být pánem situace. Zezadu do mě neurvale strčí vychrtlý stařík s oprýskanou rikšou. Ihned uskočím na stranu a jen tak tak se vyhnu posvátné krávě, která se právě rozhodla přecházet jednu z nejfrekventovanějších silnic.Ze všech sil se snažím uklidnit. Nějak se tu přeci budu mudet pohybovat.

Na chvíli se opírám o zeď jednoho starého domu. Všechno tu páchne močí a lidskými výkaly. Vedle mě spí na staré papírové krabici žebrák s hnisajícím pahýlem místo nohy. Právě se pomočil přímo na krabici. Panebože vidíš to vůbec?

Cítím, jak mi usilovně někdo tahá batoh z ramen. Prudce se otočím a za mnou stojí ani né šesti leté děvče . Zacuchané vlasy jí čouhají do všech stran, na tváři má bůh ví, jak starou čmouhu a na sobě špinavé šaty, které snad nosí od narození.

"Dej mi peníze." vykřikne na mě.Skláním se k ní s pocitem úzskosti. "Ty nechodíš do školy?" "Ne, já pracuji." odpovídá mi děvčátko chatrnou angličtinou. "A co děláš?" neudržím svoji zvědavost  na uzdě. "Já žebrám." pokrčí rameny a pohledem ukáže na špinavého muže , který stojí opodál a kouří hašiš."Dám ti nějaké tužky a tyhle korálky." děvčátko je rychle strčí do kapsy. "A ty peníze mi dáš?" Vím, že bych to neměla dělat, přesto sáhnu do kapsy a vyndám zmuchlanou bankovku. Holčička okamžitě mizí v davu. Naposledy ji zahlédnu, jak  předává obnos špinavému muži a utíká do jedné z bočních ulic.

V Indii zmizí ročně 50tisíc dětí. Většina z nich se ztratí v Dillí nebo Bombaji a skončí v rukou obchodníků s lidským masem nebo v lepším případě jako levná pracovní síla nebo oběť dětské prostituce.

Do únosů jsou zapojeny stovky organizovaných gangů a tisíce lidí, kteří lákají děti z chudinských čtvrtí na jídlo.

Vládní organizace před těmito praktikami zavírají oči a často jsou součástí gangů. Policie je na obchod s dětmi krátká.Cizí neziskové organizace vedou s místními gangy nerovný boj, zpravidla na vlastní pěst a za vlastní peníze.

JAK SE ŽIJE V INDII

Bez ohledu na složitné životní podmínky a propastí mezi kastovními systémy v Indii, se Indové radují ze života. Mají rádi oslavy, barevné oblečení, květiny i život samotný.

Indie je plná pohádkově bohatých lidí i žebráků často žijících na hranici života a smrti. Je plná šokujících kontrastů i bezmezné tolerance. Je to země, kde funguje jen jedno právo. Právo na život.

Život ve městech je velmi odlišný od života na vesnici. Zatímco v přelidněných metropolích je propastný rozdíl mezi bohatstvím a chudobou, vesničané žijí poklidným životem.

Bohatí lidé ve městech jsou často oblečeni v západním stylu. Studují, pracují a nechybí jim zdravé sebevědomí. V domácnostech mají početné služebnictvo, které se stará o úklid, vaření, praní, zahradu a časo mají i řidiče.

Ti nejchudší žijí na ulici, ve zchátralých částech staré zástavby nebo ve slamech. Jsou jich desítky miliónů. Bez práce, zdravotní péče, v šokujících hygienických podmínkách. Mezi odpadky a výkaly, v nesnesitelném zápachu, podviživení se dívají smrti přímo do očí.

Oproti tomu na vesnicích je situace o něco prozaičtější. Vzdělání sice není pro většinu vesničanů prioritou, ale né všichni jsou nevzdělaní. Studenti se často z měst vrací do svých rodných vesnic, aby tu prožili zbytek svého života. Budoucnost, o které sní, je o spokojené rodině a klidném životu.

Ani na vesnicích však není život lehký. Domky uplácané z hlíny jsou často bez elektřiny a lidé jsou závislý na své úrodě. Často žijí sice šťastně, ale bez známek civilizace. Navíc extrémní sucho v Indii způsobilo, že hladina vod ve studních klesá. Často ve vesnicích fungují rezervoáry dešťové vody, které slouží jako pitná voda, napajedlo pro zvířata i hygienu. Voda je většinou závadná a není vyjímkou, že celé vesnice vymírají na choleru.

VARNÁSRAMA

KASTOVNÍ SYSTÉM V INDII

Kastovní systém Indie, tolik odsuzovaný vnějším světem a tolik respektovaný Indy. Funkční systém přetrvávající více jak 3500 let.

Jak vlastně fungují kasty v Indii?

Kasty rozdělují v Indii sociální vrstvy podle rodů a majetku od nejvyšší vrstvy po tu nejnižší. Ve které kastě se narodíš, v té také zemřeš. Díky tomu mají jednotlivé kasty rozdílná práva. Často diskutovaný a napadaný systém, jako neetický, však v Indii funguje po tisíciletí a není vždy pravidlem, že příslušník nejnižší kasty nemůže studovat nebo si vydělat slušné peníze. Vytváří však obrovskou propast mezi jednotlivými sociálními vrstvami. Příslušníci nižší kasty nesmějí vstoupit do domu vyšší kasty, ani do jeho chrámu. Je nepřípustné, aby dvě rozdílné kasty zasedly ke stejnému stolu. Dnes někteří z příslušníků nižší kasty zastávají i vysoké funkce v politice, nebo jsou velmi bohatí, málokdy se však hlásí ke svému původu.

Kastovní systém v Indii je rozdělen do čtyřech základních skupin. Na BRÁHMANY (kněze), KŠATRIJE (válečníky), VAIŠJI (obchodníky a zemědělce) a ŠÚDRY (služebníky a dělníky). Mimo kasty stojí DALITI, tzv.nedotknutelní, kteří žijí na hranici chudoby, často ve slumech nebo na ulici.Ostatní kasty se jich straní, aby se vyhnuly rituálnímu poskvrnění.

Mimo celý kastovní systém stojí SÁDHÚOVÉ, hinduističtí asketové, kteří se vzdali světského života, aby dosáhli nejvyšších duchovních cílů. Více jak 4 miliony těchto svatých mužů žije v lesích, jeskyních a chrámech po celé Indii a jsou uctíváni, obáváni i podporováni celou indickou společností.

Někteří z nich žijí v horách, jiní jsou vášnivými kuřáky hašiše nebo se věnují černé magii. Ostatní se vyznačují až nadlidskou výdrží nebo rituálně pojídají lidské maso. Každopádně, nikdo nechce být prokletý Sádhůem.

INDICKÁ MANŽELSTVÍ

O uzavírání manželství v Indii existuje spousta mýtů. Představa o nešťastné nebo nenaplněné lásce. Uzavření nuceného svazku a setrvávání v nefunkčním manželství plného násilí, tak jak to známe z filmů, často bývá přehnaná.

V každém případě svatba je pro všechny Indy životní událostí. Až na vyjímky, v Indii stále ještě platí, že nastávajícího partnera vybírají rodiče. Většinou však přihlížejí nejen ke sňatku se stejnou kastou, ale snaží se vybrat i podle sympatií snoubenců. Proto je většina sňatků v Indii uzavírána z lásky i rozumu.

BAREVNÉ SVATBY

Bez ohledu na kastovní systém, na svatbě se nikdy nešetří. Většinou na ní padnou veškeré rodinné úspory. V průměru se svatby účastní stovky i tisíce lidí a někdy ani novomanželé netuší, kdo jsou hosté.

Nevěsta je oblečená v nákladném sárí, které často stojí jmění. Její ruce i nohy jsou zdobené henou a na sobě má šperky, vykládané drahokamy a brilianty. Tyto šperky jsou darem ženicha a symbolem bohatsví.

Slavnosti trvají i několik dní. Veselí nezná mezí. V průběhu oslav projde ženich s nevěstou mnoha rituály a ceremoniemi. Popsat všechny indické svatební tradice je téměř nemožné. Aby bylo manželství uzavřeno, musí novomanželé sedmkrát obejít posvátný oheň a odříkat při tom svatební modlitby a sliby. V tu chvíli se žena plně odevzdá svému muži. Indové tyto sliby považují za nezničitelné.

bottom of page