Medellín, město jara. Kdysi obrovská skládka dnes vykvetla v překrásné, kosmopolitní město obklopené horami a lidmi, kteří milují tanec a hudbu. Dnes je jedním z nejlépe se rozvíjejících míst v celé Kolumbii. A přesto. I po 27 letech je stále městem Pablo Escobara. V minulosti byl Medellín nechvalně známým místem světového obchodu s kokainem. Jedno z nejobávanějších měst Jižní Ameriky s nejvyšším počtem vražd na světě. Sedím v jednom z lepších hotelů. Příjemná změna oproti špinavé Bogotě a týdnům tráveným v horách. Je
večer a venku je tma. Stěna mého pokoje je prosklená a celý zážitek jen umocňuje pohled na světla nočního Medellínu. Nádherná podívaná. Přesto se mě zmocňuje jakýsi pocit úzkosti. Nemůžu jinak, než myslet na temnou minulost města a na Pabla. Pabla Escobara. Otce tohoto města.
Syn farmáře a učitelky vyrůstal v Medellínu od útlého věku a měl šest sourozenců. Díky chudobě se brzy připojil s kamarády ke kriminální činnosti. Kradl náhrobky a znovu je prodával. Kdo by si pomyslel, že tenhle malý, zoufalý kluk se brzy stane největším narkobaronem světa. Prodával falešné loterijní losy, cigarety, ukradená auta a toužil po bohatství, respektu a obdivu veřejnosti. Dokonce se pokoušel studovat. Brzy však začal pracovat pro místní pašerácké bosse. Bylo rozhodnuto. Z počátku ukládal několik desítek kilogramů kokainu do zavazadel amerických turistů. Brzy však měl dostatek prostředků na nákup vlastních letadel a převážel zásilky kokainu i několikrát týdně po drogách stále hladovějícím američanům.
Sláva Medellínského kartelu brzy neznala mezí. Nelze popřít, že Pablo nikdy nezapomněl, z jakých poměrů pocházel a snažil se pomáhat místním lidem. Milovali ho, důvěřovali mu, nenáviděli ho, nebo z něj měli jen strach? V každém případě z Pablova obchodu profitoval celý Medellín. Stovky a možná tisíce lidí se zapojili do spletitého řetězce prodeje drog. Od děti po stařenky. Don Pablo rozdával plnými hrstmi na všechny strany. Postavil přes 500 bytů v chudinské čtvrti, nechal vystavět hřiště, sportovní kluby, kanalizaci, kostely, školy, silnice a zavedl osvětlení. V nejlepších dobách Escobarovo impérium prodávalo až 15 tun kokainu s výdělkem 70 milionů dolarů denně. Pablo nemusel šetřit. Vlastnil dvacet sedm korálových ostrovů, několik luxusních sídel i rezidencí, ranče, zoologickou zahradu, býčí arény, letiště s hangáry, muzeum historických automobilů a spoustu dalších věcí. Jeho popularita stoupala a Medellín ho miloval.
Pablo Escobar se stal jedním z nejbohatších lidí světa. Jeho majetek byl odhadován na více než 30 miliard dolarů. Jeho příjem z drogové činnosti byl tak obrovský, že ho ani nebylo možné ukládat do bank. Jeho stoupenci proto zahrabávali hotovost na utajených místech. Téměř 2,1miliardy korun ročně zničily krysy. Escobar prý utratil 2500 dolarů měsíčně jen za gumičky, kterými štosoval bankovky. Brzy se však stal trnem v oku kolumbijské vládě i Spojeným státům americkým. Přes veškerou krutost a smrt, která neustále obcházela medellínského narkobarona, lidé v Medellínu byli ochotni pro Escobara položit život. Don Pablo byl zodpovědný za zabití více než 5000 lidí, 200 soudců, tisícovky policistů, tří prezidentských kandidátů a několika novinářů. Byl iniciátorem bombového atentátu na let kolumbijských aerolinek Aviance v roce 1989. Jedním z pasažérů měl být prezidentský kandidát a velký oponent Pablo Escobara, César Gaviría Trujillo. Nakonec však do letadla nenastoupil. Na palubě zemřelo 104 lidí. Smyčka se začala utahovat. Pablo dokonce nabízel státu, že zaplatí státní dluhy ve výši 10 miliard amerických dolarů. Vláda nabídku nepřijímá. Povoluje však Escobarovi postavit si vlastní věznici, ve které má trávit pět let života. Vězení připomíná luxusní rezidenci. Nechybí ani noční klub, pravidelné návštěvy rodiny a spoustu dalších věcí. Přesto Pablo Escobar brzy začne trpět paranoiou. Povraždí několik svých pobočníků a má být převezen do skutečného vězení. Nakonec z vězeňské rezidence odchází. Nikdo z řadových vojáků si ho nedovolí zastavit. Na útěku se skrývá ve svém milovaném Medeínu s poslední hrstkou věrných společníků. Medellín je připraven postavit se za svého Pabla. Escobar je k smrti vyděšený. Nedokáže být bez své milované rodiny. Při jednom z telefonických rozhovorů se svým synem je odhaleno místo jeho úkrytu. 2.prosince 1993 ukončila život Pablo Escobara kulka na střeše jednoho z domů v jeho milovaném Medellínu. Medellínští pláčou. Zatímco v Kolumbii i zahraničí vyvolala Escobarova smrt nadšení, Medellín truchlí. Ztratil svého Dona Pabla. Jistotu všech chudých a šanci na lepší život. Escobarova pohřbu se účastní přes 25 tisíc lidí. Po 27 letech je jeho hrob stále ještě plný čerstvých květů.
To je konec slávy drogového kartelu v Medeínu. Masivní export kolumbijského kokainu to však neřeší. Vládu nad obchodem s narkotiky přebírá obávaný drogový kartel z Cali.
Chudinská čtvrť v Medellínu není tak hrozná jako africké slumy. Jednoduché barevné domky, vystavěné jeden na druhém ve mně nevzbuzují úzkost. Možná tu není příliš bezpečně, ale pár malých chlapců, kteří hrají na špinavém plácku fotbal s vyfouklým míčem mi vykouzlí úsměv na tváři a dodá odvahu. Před malým kostelíkem vystavěnýcm ze starých cihel posedává několik žen. Nesměle se posadím vedle nich a začínáme mluvit. O životě, o dětech, o rodině. Ukazuji jim fotky svého syna a dcery. „I já mám syna.“ hrdě mi odpovídá jedna z mladších žen. „Dokonce chodí do školy. Támhle.“ ukáže na omšelou budovu v boční ulici. „Postavil ji Pablo. I tenhle kostel.“ Se smíšenými pocity se opřu o zeď kostela a ani v těch nejtajnějších myšlenkách se neodvažuji soudit Pabla, matky, které doufají v lepší osud svých dětí ani Medellín. Sláva kolumbijských kokainových narkobaronů patří dnes již k minulosti. Prim v prodeji drog vedou v součastné době obávané mexické kartely. Mexická drogová válka má víc obětí, než si kdy Kolumbie dokázala představit. Armáda i policie po celém světě hledá účinnou strategii pro boj se zločinem. Z prodeje narkotik se stal tvrdý business, který za sebou zanechává krvavou stopu. Zda ještě neřekl slavný Medellínský kartel své poslední slovo je ve hvězdách.
Comments